Vrchní čistič Petr Nečas už v zákrutách a na hrbolech utrpěl hezkých pár šrámů. Jedním z nejvýraznějších je Martin Kuba, kterého mu delegáti zvolili za prvního místopředsedu. To je veledůležitá funkce. Na jeho bedrech leží odpovědnost za chod strany, zvláště je-li předseda vytížen premiérováním.
Dva roky nazad si Nečas Kubu ve vedení strany výslovně nepřál. Kuba má úzkou vazbu na „knížete z Hluboké“ Pavla Dlouhého a stál u rozkladu ODS v jižních Čechách, který v posledních volbách téměř vygumoval modrou z krajské politické mapy. Jenže Nečas míní a politická realita mění (i Nečase). Rok se s rokem sešel a z Kuby se stal ministr průmyslu.
A je třeba férově říci, že ostudu v rezortu neudělal a také jeho kandidátský projev před volbou prvního místopředsedy patřil k tomu nejlepšímu, co o víkendu v Brně zaznělo. V Kubovi zjevně dřímá jistý politický potenciál, ale má-li být ODS co platný, musí chtít a umět přerůst svého kmotra. V tomto směru strana jeho volbou dost zariskovala.
Nejdůležitější vzkaz z kongresu, který straně dává naději na delší přežití, ovšem zní jinak. Blouznivý hlas poslaneckých potížistů sice ve straně trochu rezonuje, Ivan Fuksa dostal při volbě předsedy třetinu hlasů, ale silná většina delegátů poznala, že právě jejich nevěrohodné a prázdné hlásání pravicových ideálů není než účelovou zbraní proti předsedovi.
Stačilo si poslechnout v politické diskuzi projev Marka Šnajdra. Jak může horovat za důvěryhodnost strany muž, který se na jedné straně ohání autentickým pravičáctvím, malým státem a efektivním hospodařením a na straně druhé po léta spokojeně vede správní radu tučného „veřejnoprávního“ molochu jménem Všeobecná zdravotní pojišťovna, mezi jejímiž problémy je IZIP jen tím nejviditelnějším? Nemůže a delegátům to snadno došlo.
Nečas dostal za uši, ale zároveň nejvyšší stranický orgán nepodlehl vábení neexistujícího paralelního světa, do nějž se jej snažili vtáhnout mnozí diskutující. V tomto paralelním světě měla o víkendu kongres strana, která vládne sama a která svůj program neplní jen z vlastní libovůle, a ne proto, že sedí v rozklížené koaliční vládě, v níž způsobí krizi i status na Facebooku. Právě to, že v ODS zbylo alespoň trochu smyslu pro realitu, dává straně naději na nějakou budoucnost.
