Jestli jí ještě něco může pomoci, je to dlouhý a poctivě vytrpěný pobyt v opozičním očistci. Jedinou skutečnou otázkou dnešních dnů už zůstává jedině to, zda se tam vyčerpaná partaj odebere s velkou, nebo ještě větší ostudou.
Právě výběr Němcové může být krokem k tomu, aby ostuda nebyla největší. Podobně jako při první volbě Petra Nečase předsedou ukázala ODS i nyní, že když už skutečně visí za poslední nehtík nad propastí, dokáže se ještě vzepnout k úkonu, který může pád oddálit nebo zmírnit. To není v české politice samozřejmost. Stačí se podívat na Věci veřejné, které si v hluboké krizi zvolily za předsedu nejzprofanovanější figuru, kterou ve svých řadách měly.
Mezi volbou Nečase a nominací Němcové na premiérský post je ovšem přece jen rozdíl. Nečas přišel za pět minut dvanáct a podařilo se mu přinést jakous takous naději, že vládnutí v Česku lze nějakým způsobem kultivovat. I to zřejmě pomohlo ODS k zázraku, který jí přes volební porážku a bídný výsledek nechal otevřené dveře do Strakovy akademie. Jenže tyto naděje jsou dávno pryč. Rozplynuly se postupně ve skandálech Věcí veřejných, ve věčných vládních krizích a v rozkladu Nečasova prvního místopředsednického týmu kvůli korupčním podezřením. A to, co zbylo, vzalo za své minulý týden pod nohama policejních zakuklenců.
Z tohoto pohledu je zřejmé, že jestli Nečas přišel za pět minut dvanáct, Němcová přichází tak kolem tři čtvrtě na dvě. Chová-li v sobě někdo ještě naději, že by politika mohla být o něco čistší, slušnější či průhlednější, než je, ani Němcová jej nedonutí, aby tyto naděje ještě vložil do ODS.
Největší skandál, který tíží minulost Němcové, spočívá v tom, že svému synovi půjčila sněmovní služební auto. A když se ještě porcovali rozpočtoví medvědi, bývala mezi dost aktivními poslanci. To první je v dnešním kontextu věru kavalírský delikt. A peníze, které Němcová okrouhala z rozpočtu, šly vesměs na opravy poetických venkovských kapliček a kostelíků, neví se o žádných golfových resortech či aquaparcích. Morální kredit šéfce sněmovny nechybí. Exekutivní zkušenosti ano, ale to nebude ani v „ideálním“ případě, kdy by premiérka vládla do řádných voleb, zase tak vadit. Ono by se toho za ten rok moc nenavládlo ani se suverénní většinou.
Nic není jisto. Předposlední slovo má prezident Zeman, poslední pak sněmovna. Ale představa roční vlády kabinetu s Němcovou v čele určitě nepatří k těm nejhorším.
