Jediným skutečně hmatatelným důsledkem Šlachtových kauz je růst preferencí ANO. Tím, že se Babiš ke Šlachtovi přivázal jako horlivý ekolog k šumavskému stromu, tento dojem propojení policejní a politické struktury jen prohloubil.
Babiš včera své představení vyšperkoval tvrzením, že v případě schválení policejní reformy vypoví koaliční smlouvu, nicméně odstoupení od koaliční smlouvy prý nutně neznamená odchod jeho hnutí z vlády. Kdo si myslel, že po opoziční smlouvě už nejde vymyslet absurdnější deformace klasického parlamentarismu, hrubě podcenil kreativní mysl Andreje Babiše. Je ale potřeba si uvědomit, že všechen tento humbuk je součástí Babišovy snahy být v předvolebním období neustále jednou nohou v opozici. Je to nepohodlná a místy dost komická póza, ale zase umožňuje přivlastňovat si vládní úspěchy a současně tepat vládní slabiny a těžit politické body z obojího.
Permanentní krize koalice?
Udržování vládní koalice v permanentní krizi Babišovi tuto ekvilibristiku dost usnadňuje. Na druhé straně sporu je ministr vnitra Chovanec a jeho boj za změny v policii navržené policejním prezidentem Tuhým. Na jejich straně stojí zákonné vymezení kompetencí svrchovaného šéfa policie a příslušného ministra. To je velmi silný argument, ale samo o sobě to z nich kladné hrdiny nedělá. Narychlo spíchnutou reformu fakticky nikdo neviděl až do včerejší tiskové konference, kde se také víc podporovalo, než vysvětlovalo.
Ale má platit za pár týdnů. Opravdu to nepůsobí věrohodně a snaha zbavit se Šlachty či jeho útvaru rozpuštěním v širším celku z toho čouhá jako sláma z bot. Ale je to manažerské rozhodnutí, které je třeba respektovat. A na rozdíl od Babišovy snahy rozšířit svůj vliv na vnitro a policii je toto rozhodnutí, jakkoli sporné, posvěceno zákonnými a demokratickými mechanismy s vymezenou odpovědností – ministra mohou za špatné rozhodnutí ztrestat voliči, policejního prezidenta může, byť naštěstí dost složitě, ztrestat nový ministr vnitra.
Nelžeme si do kapsy. Tahle koaliční bitva není klasickým hollywoodským bijákem. Je to příběh bez kladných hrdinů. Jenže zatímco Chovanec s Tuhým útočí přinejhorším na akceschopnost policie, Babiš svou snahou o rozšíření vlivu daleko za hranice ministerstva financí útočí na samé základy demokratického zřízení a dělby moci. Takže přinejmenším pokud jde o potenciál napáchaných škod, zdá se strana menšího zla jasná. Také je ale čím dál jasnější, že tenhle příběh bude bez happy endu.
