Martin Čaban: Pražské bezvládí

Primátorka Prahy Adriana Krnáčová

Primátorka Prahy Adriana Krnáčová Zdroj: Martin Pinkas, Euro

V noci na pátek přišla Praha o čtyři radní, po jednom z ANO a Trojkoalice, dva ztratila ČSSD. A primátorka Adriana Krnáčová se tváří, že by se dal stěží najít lepší důkaz soudržnosti pražské radniční spolupráce a že koaliční vládnutí funguje. Tak určitě.

Podivná magistrátní zabijačka však především znovu ukázala, a nepíše se to s lehkým srdcem, že od chvíle, kdy primátorský řetěz sundal z krku Pavel Bém, se v Praze prakticky nevládne. Ano, demokraticky zvolené mocenské struktury hrály za Bémovy éry nezřídka jen druhé housle Janouškům a Hrdličkům.

Ale nejde popřít, že město mělo vládu. Možná příliš ohebnou, možná velikášskou, když šlo o utrácení veřejných peněz (olympiáda, Blanka, Opencard) a možná až příliš ochotnou couvat před developery z důvodů nikdy blíže nevysvětlených. Ale vládlo se nejen proto, aby si někdo nacpal kapsu, ale současně i proto, aby se město někam vyvíjelo.

Od Bémova konce se v Praze pěstuje výhradně vládnutí pro vládnutí samo. Všichni, kdo nastoupili po Bémovi, soustředili svůj program, vizi a úsilí k tomu, že nebudou „krást jako za Béma“ – paradoxně včetně sociálních demokratů, kteří s Bémem buď vládli, nebo mu tiše koukali pod prsty. Ale žádný velký městský projekt se novým a „čistým“ vládcům v hlavách nevylíhl.

Nečekaná koalice

Při pohledu na rozvrat pražské rady v pozdních nočních hodinách si nelze nevzpomenout na podzim roku 2010 a noční jednání na gynekologii vinohradské nemocnice. Tam tenkrát Bohuslav Svoboda nad ránem upekl radniční koalici s ČSSD, ač ještě pár hodin předtím chtěl jít „krást koně“ s lídrem TOP 09 Zdeňkem Tůmou. Ta koalice ostatně Svobodovi vydržela rok, po němž socialisty vyměnil za TOP 09.

Po dalším roce a půl byl Svoboda za spolupráce TOP 09 a ČSSD z pražského trůnu odvolán a nahrazen Tomášem Hudečkem. Bylo to rušné volební období plné mocenských bojů a hašení požárů, z nichž největším byla Opencard. A je třeba říci, že právě v tomto období prorazily střechu účty za Blanku. Těžko říci, nakolik za to mohla situace nastavená za Béma a nakolik zdržení způsobená úpornou snahou nového vedení vymezit se proti každému kachlíku tohoto projektu.

Zděděná nestabilita

Nestabilita svobodovské éry se přelila i do období dalšího. Už rok vládne koalice, která se zabývá téměř výlučně sama sebou. Její zásadní jednání se odehrávají v kuchyňce, ale i tam se řeší jen vnitřní spory a mocenské hry. Na město čas nezbývá.

Systém Opencard kolabuje, nenáviděná Blanka slouží, zato zbytek městského okruhu je u ledu stejně jako čtvrtá trasa metra, územní plán není, na dveře klepe průšvih se svozem odpadů a ve městě se staví jen setrvačností, protože developer se stal ztělesněním zla bez ohledu na záměry.

Pražská politika se scvrkla v paranoidní boj o to, kdo se má a nemá dostat na to či ono místo. Jistě si lze představit, že je bohulibé zabránit určitým lidem, aby zastávali nebo ovlivňovali určité posty. Ale mělo by jít o vedlejší, nikoli hlavní náplň mandátu zastupitelů, radních i primátorky. Jinak dochází k paralýze vládnutí a správa a rozvoj města nutně trpí.