Doufejme, že Babišův nápad byl veden jen ušlechtilou snahou udělat hlavě státu, která patří mezi největší žijící evropské fanoušky eura, nějakou radost. Bez palcových novinových titulků, které Babišův nápad šířily do světa, by totiž marnost tohoto setkání bila do očí ještě více.
Samotná myšlenka nezávazného referenda o euru je hloupá. Uspořádat celostátní plebiscit není levná legrace ani v případě, že by se spojil s parlamentními volbami. Pořád mluvíme o nižších stamilionech korun. Ba co víc, když už stát žene své občany k volebním urnám kvůli něčemu jinému, než jsou volby, měl by pro to mít dobré důvody a měl by ve voličích vyvolat dojem, že mohou o něčem rozhodnout.
Ani jedno v tomto případě neplatí. Neexistuje skutečná politická vůle euro přijmout, natož aby byl určen termín nebo konkrétní podmínky. Tudíž fakticky není o čem hlasovat. A hlasování má být nezávazné, takže když se jeho výsledek nebude hodit, poletí do koše. To referendum nutně odsuzuje k nízké účasti, a tedy i mizivé vypovídací hodnotě.
Pokud by Babiš chtěl vědět, co si veřejnost myslí o přijetí eura, stačí se podívat na průzkumy veřejného mínění. Hovoří dost jasně. Třeba podle posledních dat CVVM nechce euro 69 procent dotázaných, dodejme, že na rozdíl od referenda reprezentativně vybraných. Počet odpůrců přijetí poprvé překonal počet příznivců v dubnu 2007, kdy byl poměr 48:45 ve prospěch těch, kteří euro nechtějí. Dnes tento poměr vypadá pro euro mnohem hůře – 69:24. Eurobarometr mluví podobně.
I kdyby ministr nevěřil každému číslu, trend je zcela jasný. A kdyby byl ještě nedůvěřivější, nic mu nebrání si ze státních peněz zaplatit vlastní průzkum podle vlastních kritérií. Pořád by to vyšlo řádově levněji než nesmyslné a nic nevypovídající referendum. Přijetí společné měny je závažným politickým aktem, který by si za jistých okolností mohl zasloužit posvěcení referendem. To však není český případ. Česko euro přijmout musí. Někdy – termín ve smlouvách není.
Ani závazným národním referendem se nelze jen tak lehce vyvléknout z mezinárodního závazku. Švédové v roce 2003 v referendu euro odmítli, aniž by měli vyjednanou výjimku. Od té doby tamní politici švejkují stejně jako Češi a tiše doufají, že se eurozóna rozpadne dřív, než budou muset svůj závazek navzdory svým občanům splnit.
