Realistické ambice by na tomto konstatování mohly končit, ale realismus není silnou disciplínou Sobotkovy vlády. Proto se lídři dvou hlavních vládních stran rozhodli vykreslit nominaci Věry Jourové v sytějších barvách. Neuspěli.
Premiér Bohuslav Sobotka mírnil svou porážku tím, že výměnou za bruselské angažmá pro Jourovou stoupne minimální mzda ne o pět, ale o sedm stovek a rozpočet na sociální péči a služby nabobtná o tři čtvrtě miliardy.
Ústupovou taktiku mu ovšem zkazil ještě na téže tiskové konferenci Andrej Babiš. Ten prohlásil, že minimální mzda by se zvýšila tak jako tak, protože se o tom píše v programovém prohlášení vlády, a pracovníci v sociálních službách by stejně dostali přidáno, protože pro ně má slabost. Ostatně něco tak politického jako politický obchod by si někdo, kdo není a nikdy ani v nejmenším nebyl politikem, mohl stěží dovolit. Jinými slovy, Babiš Sobotkovi důstojný ústup nedopřál.
Sám pak zaplakal, že jeho hnutí ztrácí někoho tak schopného. To není špatné, kdyby to nepokazil slovy o tom, že Jourová jistě v Bruselu postaví silný tým, který bude hájit české národní zájmy. Což jak známo eurokomisař z titulu své funkce dělat nesmí.
Nejnešikovnější uživatel evropských peněz
Za dost odvážnou výzvu realitě lze považovat i ambici, aby se Jourová stala komisařkou pro regionální rozvoj (dnes se portfolio jmenuje regionální politika). Sice se to rýmuje s názvem její současné ministerské kvalifikace, ale je třeba si uvědomit, že jde o rezort, pod nějž patří celá třetina rozpočtu EU, zejména pak Evropský fond regionálního rozvoje. To je ten balík peněz, z nějž se financují projekty také v Česku. Se všemi problémy, které k tomu v naší kotlině patří.
Současní ministři rádi zdůrazňují, že kvůli neschopnosti předchozích garnitur je Česko nejnešikovnějším uživatelem evropských peněz. Evropské orgány ostatně nejednou kritizovaly české administrativní a kontrolní prostředí kolem evropských fondů, kolem regionálních operačních programů se motá policie a komise už kvůli ošklivým podezřením párkrát zcela utáhla eurové kohouty. Jakkoli za to Věra Jourová přímo nemůže, k evropské diplomacii nutně patří obecná otázka: Je kandidátka z takové země ideálním adeptem na křeslo eurokomisaře zodpovědného za fondy? Odpověď se zdá zjevná a půlroční zkušenost z ministerského křesla ji stěží přebije.
Jourová se může na druhé straně utěšovat, že v Bruselu je možné všechno. Spousta zemí dosud své nominace nedodala, ba není ani jasné, jaká portfolia se budou obsazovat. Kvůli Chorvatům jich musí být zase o jedno víc a nad rozdělením kompetencí se teprve dumá.
