Pokud bychom tomu chtěli věřit, bylo by skutečně fascinující shodou okolností, že se do čela rebelie proti Petru Nečasovi postavili zrovna poslanci, kteří šéfovi kabinetu věru mají co vracet. Petr Tluchoř za vyhazov z čela poslaneckého klubu, Boris Šťastný za podporu „převratu“ v pražské ODS, Marek Šnajdr (člen správní rady VZP) za tlak na ukončení projektu IZIP…
Navíc zřejmě tito poslanci objevili své ideály a fundamenty o prázdninách, protože ještě 13. července zvedli bez větších řečí ruku pro úplně stejný návrh, když jej odesílali do Senátu. Ne. Svět je malý a o náhody tu není nouze, jak praví jedna hezká pohádka, ale na bojišti české politiky na náhody nevěřme.
Včerejší poslanecké představení bylo vyhřeznutím zahnívajícího rozkolu uvnitř ODS a také lákavou pozvánkou na podzimní kongres této strany, který bude nepochybně velmi zábavný. Ale čert vem jednu partaj. Byla to hlavně pekelná ostuda celé vlády, která se po všem siláckém vystupování svých členů v posledních týdnech opět setkala se sněmovní realitou a ošklivě si o ni natloukla.
Jestliže premiér Nečas a ministr financí Kalousek zareagují na tuto ránu trucnávrhem, v němž nezmění písmenko, jen jej spojí s důvěrou vládě, bude to jasný důkaz, že existence této vlády ztratila smysl. Vláda, která válčí s vlastními poslanci, je vláda k ničemu. Vždycky to tak bylo. Za Špidly, za Topolánka, za Nečase. Na tom se nic nezmění ani v případě, že hrozba pádu vlády donutí některé rebely srazit podpatky. Ono jim to dlouho nevydrží.
Poslanci drží vládu pod krkem a Nečas má jen dvě možnosti – buď se nechat s nějakým patřičně velkolepým a ublíženým gestem uškrtit, nebo se pokusit se svými stranickými nepřáteli vyjednávat. Když zvolí první variantu, jen potvrdí, že se mu stalo to, co mnoha jiným před ním, totiž že podlehl pocitu vlastní neomylnosti, pocitu, že on je ten, kdo zemi přináší blaho, zatímco ti zpropadení poslanci mu to kazí. Druhá cesta je samozřejmě nepoměrně složitější, špinavější a nevděčnější, ba dokonce nevíme, je-li vůbec schůdná.
Ale Nečas by se měl přinejmenším pokusit to zjistit. Vládní konsolidační balík skutečně není takovým uměleckým skvostem a ekonomickým všelékem, aby se na něj nedalo sáhnout bez porušení podstaty látky.
