Zeman vysílá směrem do Bruselu střídavě výčitky (kvůli imigračním kvótám) a výsměch (kvůli pečlivě vybraným komickým směrnicím). Z toho pak na domácí scéně spokojeně politicky tyje, protože kritika evropských orgánů je v kurzu.
Čím neomalenější, tím lepší. Jednou za čas se Zemanovi dostane zvláštního bonusu, když některý z evropských představitelů pocítí potřebu na jeho výroky reagovat.
Jako včera evropský komisař pro digitální společnost Günther Oettinger. Podle něj jsou Zemanovy výroky o tom, že Česko by nemělo přijmout ani jediného migranta, neúctou k evropskému právu. A oslabují Evropu. Jestli mají na Hradě špetku sebeúcty, musel na Oettingerovu adresu okamžitě putovat diskrétní děkovný dopis. Velká část Zemanových voličů si eurokomisařovu kritiku zcela jistě vyloží jako potvrzení toho, že hlava státu míří do černého. Možná se komisařova slova objeví během kampaně na Zemanových billboardech. Co vytočí euroúředníka, musí být přece dobré pro vlast.
Jinak měl Oettinger pravdu v tom, že Zemanova slova jsou výsměchem evropskému právu. Porušování vlastních pravidel je ovšem bohužel evropskou tradicí mnohem starší než migrační krize. Pakt stability a růstu, zákaz finančních transferů mezi zeměmi eurozóny nebo pravidla fungování ECB, to všechno jsou normy, které si Evropa vymyslela, schválila a nedokázala je dodržet a vymoci. Že někteří politici především na východě unie vyžadují podobnou gumovost od imigračních kvót, je smutné, morálně a hodnotově pochybné, ale nikoli překvapivé. A svůj díl viny na tom má i zkušený eurokádr Oettinger.
Jestli mají na Hradě trochu sebeúcty, museli na Oettingerovu adresu okamžitě poslat diskrétní děkovný dopis.
Přírodověda rozlišuje několik druhů symbiózy podle toho, zda a jak je pro obě strany výhodná. Zeman kritizuje Brusel a vydatně z toho čerpá politické body. Kdyby měl pravdu Oettinger a prezident současně svými slovy Evropu oslaboval, jednalo by se o vztah parazitismu.
To je samozřejmě svůdné. Ale pravděpodobně přehnané. Evropskou unii by neměla oslabit excentrická hlava jednoho členského státu bez skutečných pravomocí. Zeman ze své funkce není nositelem zahraniční politiky svého státu a nepodílí se na rozhodování o evropském právu a vlastně ani o ničem jiném. Z evropského pohledu je vlastně jen hlasitý a občas neomalený až sprostý, nebo jak se říká v Česku, „nazývá věci pravými jmény“.
Také pro soužití, z nějž jeden těží výhodu a druhý jím není nijak ovlivněn, mají přírodovědci termín – komenzálismus. Je prý typický pro některé zástupce střevní mikroflóry. Není to zdaleka tak atraktivní jako parazitismus, ale zase je to blíže pravdě. V politice se tomu obvykle říká okopávání kotníků.
