Martin Čaban: Zemanovy vlny

Miloš Zeman

Miloš Zeman Zdroj: CTK

Když to nejde silou, jde to větší silou. Pokud jde o uplatňování tohoto Murphyho zákona, není většího experta nad českého prezidenta. Sám ostatně tohoto úsloví použil nedávno v souvislosti s vyhlášením své vlastní války Norsku. Pokud jde o neustálou snahu strhnout na sebe pozornost a rozvířit veřejný prostor, je v uplatňování této taktiky zcela důsledný.

A tak na návštěvě Jihomoravského kraje na jedné z debat s občany zodpověděl otázku z publika, kterak se lze zbavit premiéra Sobotky. Je to otázka, která ulpívá na rtech národa, přinejmenším tedy na rtech příznivců Miloše Zemana. Zejména poté, co ji tam Miloš Zeman sám implantoval svými odvážnými expedicemi na pole ústavního práva a úvahami na téma pravomoci prezidenta odvolat předsedu vlády.

Prezident odpověděl, že demokratickou cestou jsou jedině svobodné volby a nedemokratická cesta se jmenuje kalašnikov. V sále tím vyvolal smích, mezi politiky a komentátory veřejného dění zděšení. To je velmi příznačné, je to esence přímé volby prezidenta, pro niž (zcela mimochodem) většina z rozhořčených politiků zvedla ruku.

Prezident se ústy svého mluvčího kritikům vysmál a obvinil je z hysterie a nepochopení nadsázky. V případě Jiřího Dienstbiera, který Zemana obvinil, že se „chová jako terorista“, nebo premiéra Sobotky, podle nějž „prezident vyzývá k zabití předsedy vlády“, by se snad dalo mluvit o přehnané reakci.

Ale úplná legrace nebo mediální bublina to zase není. Podle mluvčího Zeman nedemokratický způsob odsoudil. Jenže to není pravda.

Snad Zeman předpokládal, že má tak silnou auru demokrata, že nadsázka každému dojde. To už ale dávno nefunguje.

Prezident samozřejmě nevyzýval. Pojmenoval demokratickou a nedemokratickou cestu. A nic jiného k tomu neřekl. Snad předpokládal, že má tak silnou auru demokrata, že každému zcela přirozeně dojde, kterou cestu prefereuje a kterou odsuzuje. Jenže takto automaticky už to u Zemana dávno nefunguje.

Možná před dvaceti lety, ale dnes ne. Ne po jeho vystoupeních na extremistických akcích (na nichž se ostatně otevřeně mluvilo i o střelbě ve „Strakovce“), ne po jeho uplatňování kolektivní viny vůči všem muslimům, ne při jeho zjevně sílícím obdivu k totalitám v Rusku a Číně. Vztah Miloše Zemana k demokracii zkrátka v dnešním veřejném prostoru není nic daného. Je to spíš námět na docela zajímavou diskuzi.

A právě proto, že část skalních příznivců Miloše Zemana (například z řad Bloku proti islámu) je na tom se vztahem k demokratickému zřízení podobně a hůř, mohou v sobě výroky hlavy státu nést jisté nebezpečí. I přesto, že byly proneseny ve večerních hodinách, v nadsázce a na návštěvě vinařského kraje.

Prezidentovi se každopádně znovu podařilo udělat vlny. To jej jistě těší. Ale vzhledem k tomu, jak přehřátá je dnes veřejná debata především kolem migrační krize a role, kterou v ní hraje premiér a vláda, by Zeman měl alespoň malinko vážit slova. Ani on totiž nemůže dohlédnout, kam tyto vlny doběhnou a co nakonec způsobí.