Martin Tlapa: WTO má ještě dost sil

ilustrační foto

ilustrační foto Zdroj: wikimedia

Když Čína snížila v roce 2004 vývozní limity na koks z 12 milionů tun na devět milionů a o dva roky později zavedla vývozní daň, cena koksu na světových trzích vzrostla na čtyřnásobek. To vyvolalo obdobnou cenovou reakci u oceli, jež je na koksu závislá, a následně řetězovou reakci u ocelových výrobků. Koks v Číně však zůstal o třetinu levnější, což lákalo zpracovatele koksu i oceli převést výrobu přímo do Číny.

Velký obrat

To je pouze jeden příklad z desítek nerostných surovin a vzácných kovů, na něž Čína v posledních letech uvalila exportní limity, vývozní kvóty nebo cla. Dopady na obchod jsou enormní nehledě na vzniklé politické pnutí mezi Čínou a „Západem“. Čína si totiž takto zajišťuje tučný a jistý příjem do státní kasy jen díky tomu, že na svém území vlastní nerostné suroviny, na nichž jsou ostatní světové ekonomiky závislé. Ceny těchto surovin jsou v Číně znatelně nižší, což vytváří konkurenční výhodu pro domácí producenty i půdu pro příliv investic ze zahraničí. Pro mnohé globální firmy je totiž jednodušší přesunout do Číny výrobu a suroviny zpracovat přímo tam.

V těchto dnech však nastal významný obrat. Světová obchodní organizace v rámci řešení sporu mezi EU, USA a Mexikem na jedné straně a Čínou na straně druhé rozhodla, že čínská opatření na vývozy vybraných nerostných surovin jsou v rozporu s pravidly světového obchodu. Čína od nich má upustit.

Reakce Číny

Jde o průlomové rozhodnutí, jež může ovlivnit trh s nerostnými surovinami, který tvoří zhruba čtvrtinu celosvětového obchodu. Teprve uvidíme, jak se k případu postaví Čína. Buď se odvolá, nebo rozhodnutí přijme a vývozní omezení zruší. Zásadní je toto rozhodnutí i pro EU včetně Česka, protože na dovozu nerostných surovin prakticky závisí. Nejvíce jsou postiženy sektory chemie, ocelářství, hutnictví neželezných kovů a zpracovatelský průmysl, zejména výrobci elektroniky, automobilů, keramiky či léků. Pro představu, jde zhruba o čtyři procenta průmyslových aktivit EU a 500 tisíc pracovních míst.

Dovoz surovin, jichž se rozhodnutí týká, tedy bauxitu, koksu, fluoritu, křemíku, hořčíku, manganu, zinku a žlutého fosforu, se v EU ročně odhaduje mezi čtyřmi a pěti miliardami eur. V takových objemech výkyv ceny směrem nahoru znatelně zatíží kasy evropských firem. Pokud se tedy Čína rozhodnutí podvolí, průmyslové podniky EU se mohou radovat z vítězství nad nezdravým monopolismem. A to díky multilaterálnímu systému světového obchodu. Na dvoustranné úrovni by zrušení takových opatření bylo jen těžko možné.

S jídlem roste chuť, a tak se již rojí spekulace, zda USA a EU půjdou do dalšího sporu s Čínou. Tentokrát by šlo o vývozní limity na kovy vzácných zemin, které se používají v high-tech odvětví. Lze si představit, že chuť Číny ke změně by byla ještě nižší s vidinou ztráty kontroly nad lukrativním artiklem, z jehož světových zásob drží zhruba třetinu.

Druhý dech

Kromě dopadu na obchod a ceny nerostných surovin má však rozhodnutí WTO ještě další rozměr. Přichází v době, kdy po vleklém desetiletém jednání o dalším osudu liberalizace světového obchodu stále není vidět jeho konec. Mnoho členů WTO mluví o krizi multilaterálního systému světového obchodu. Jak je vidět krizí procházet může, ale síla k nápravě nepatřičností mu ještě zůstala. Není vyloučeno, že nabere druhý dech.

Autor je náměstkem ministra průmyslu a obchodu