Pokud by vše dopadlo podle představ šestačtyřicetiletého boháče Michaila Prochorova, tak by po březnových prezidentských volbách měl nejmenšího prezidenta v ruské historii Dmitrije Medveděva vystřídat naopak nejvyšší.
K tomuto cíli má však Prochorov se svými 205 centimetry ještě hodně daleko. I tak už ale vyvolal největší pozornost ze všech vyzyvatelů favorita Vladimira Putina. Na rozdíl od stálic ruské politiky, jako jsou komunista Gennadij Zjuganov, nacionalista Vladimir Žirinovskij či liberál Grigorij Javlinskij, má Prochorov podle ruských komentátorů šanci oslovit naštvané Rusy, kteří od zmanipulovaných parlamentních voleb protestují v ulicích ruských měst. Prochorovovi kritici však varují, že vtažení boháče do kampaně je jen Putinovým trikem, jak rozbít hlasy opozice.
„Každý říká, že jsem něčí projekt. Někdo si myslí, že jsem Putinův projekt, někdo že Medveděvův. Jiný zarytě věří, že jsem projekt vicepremiéra Vladislava Surkova. Přátelé, to ale není pravda,“ odmítá Prochorov ve svém volebním videu jakékoli napojení na Kreml a hlásí se k místům, kde se bouří Rusové proti putinovské stagnaci: „Bylo by mi ctí být projekt Bahenního náměstí, projekt Sacharovovy třídy, projekt ruského lidu, kterému je osobní svoboda více než osobní prospěch.“
Oligarcha niklový a zlatý
Nejpravděpodobnějším důvodem jeho vstupu do politiky je to, že se třetí nejbohatší Rus se svými 18 miliardami dolarů začal nudit. V roce 2009 ho módní časopis GQ v rozhovoru zaskočil otázkou: Co je pro vás štěstí? Po chvíli váhání Prochorov odpověděl: „Mít všechno takové, jaké je teď. Cítím se jako šťastný muž.“ Počátkem roku 2012 vše vypadá jinak. Místo pohádkově bohatého starého mládence, kterého obklopují krásné ženy při zápasech jeho amerického basketbalového týmu New Jersey Nets, je zde Prochorov jako politik, který chce sesadit Putina. „Je to nejspíš nejkritičtější rozhodnutí mého života, jdu do prezidentských voleb,“ rozhodl se už v prosinci.
Prochorovova rodina dobře ilustruje pohnuté dějiny Ruska. Rodiče otce byli prohlášeni za kulaky a skončili na Sibiři. Babička z matčiny strany zase vyvíjela za války v Němci ohrožené Moskvě akutně potřebné vakcíny. Rodiče Michaila, který se narodil v roce 1965 v Moskvě, zase zažili osud prominentů pozdního komunismu, když otec jako funkcionář sovětského sportu mohl cestovat za hranice a matka pracovala na univerzitě. Jeho rodina ho podnítila k silné pracovní etice a lásce k učení a sportu, což mu dobře posloužilo při jeho podnikání, chválí se ve svém životopise Prochorov.
V roce 1988 vstoupil v posledním ročníku studia Moskevského finančního institutu do strany. O rok později graduoval s vyznamenáním a se spoustou dobrých kontaktů na spolužáky, kteří se brzy prosadili ve státní správě. Mladý komsomolec se v nových podmínkách velmi rychle zorientoval, ještě před třicítkou patřil k oligarchům kolem vlády prezidenta Borise Jelcina. Za to, že se nestal při ruské divoké privatizaci jen multimilionářem, ale rovnou miliardářem, vděčí niklu.
Šikovná privatizace státního podniku Norilsk Nickel v roce 1995, kterou provedl za pomoci dobrých kontaktů ve vládě a banky pod vlastní kontrolou, z něj udělala postupně klíčového světového dodavatele niklu. Upadající podnik modernizoval, pro převážení niklu arktickými vodami zakoupil moderní ledoborce, vše zprvu bez zahraničního kapitálu.
Prochorovův hlavní byznys sice leží v těžbě nerostných surovin (vedle niklu je i vlastníkem největšího ruského producenta zlata Polyus Gold), ale své impérium rozšířil i do mnohých dalších oblastí. V holdingu Onexim Group má několik bank, investuje do nanotechnologií, příští prosinec má do ulic vyjet jeho první hybridní vůz Jo-Auto. V rámci podílnictví v podniku JV! zásobuje Rusy lesklými magazíny pro bohaté, ale třeba i ekonomickým deníkem Kommersant.
Prochorovův čich na peníze se snad nejlépe projevil v roce 2008, kdy v předvečer krize prodal čtvrtinu Norilsk Nickel Rusalu jiného oligarchy Olega Děripasky. To se později ukázalo jako geniální tah. Do tří měsíců akcie ruských společností zamířily do hluboké ztráty včetně Norilsku. Prochorov však už držel pět miliard dolarů v hotovosti a záruku na proplacení dalších dvou miliard. Rusal musel kvůli krizi požádat o odsunutí splátky, ale Prochorov nakonec své peníze dostal.
Místo prostituce Řád čestné legie
Prochorov až do minulého roku ctil Putinovo zlaté pravidlo pro oligarchy – neplést se do politiky. Užíval si svého pozlaceného staromládeneckého života. Ve 46 letech si stále zakládá na své výtečné fyzičce. Ranních 60 až 80 kliků je nutnost, pak záleží, na co má Prochorov chuť: „Například kickbox posiluje koordinaci, smysl pro vzdálenost, obratnost v boji, obraně. Fotbal mi dává smysl pro týmovou práci. A samozřejmě jogging. To dodává nezbytnou zátěž srdci,“ vyjmenoval kdysi alespoň pár ze sportů, kterým se věnuje. Když dojde na surfování, tak v létě jedině v Turecku v Alacati či Cesme u řeckých hranic. Na jaře pak u venezuelského pobřeží. Když lyžování, tak jedině se seskokem z vrtulníku na nedostupných místech: „Nerad se vážu na jedno místo, omezuje to svobodu,“ zauvažoval kdysi. Basketbal ho při jeho výšce překvapivě nebaví hrát, o to zapáleněji ho ale sponzoruje. Nejprve začínal s financováním domácího týmu CSKA Moskva, v roce 2009 se však zhlédl v amerických New Jersey Nets, kde se stal většinovým vlastníkem. Ne všem fanouškům se to však zamlouvalo – například kongresman z New Jersey Bill Paskrell ho chtěl vyšetřovat za kontakty se zimbabwským režimem Roberta Mugabeho.
Jeho bonvivánství a důsledné vyhýbání se politice vyvrcholilo nepovedenou zimní dovolenou v roce 2007 v Courchevalu ve francouzských Alpách. Francouzská policie ho zadržela za organizování prostituce pro bohaté přátele. Ve vazbě strávil čtyři dny a byl pak propuštěn. Echo pro Francouze prý přišlo z moskevského letiště, kde jedna z jeho společnic měla kufr napěchovaný stovkami kondomů. Prochorov vyšetřovatelům tehdy řekl, že o prostituci nemůže být ani řeči, pouze má rád „společnost chytrých, krásných a mladých společnic“. Celá záležitost se definitivně urovnala minulý březen, když francouzský ambasador v Moskvě předal Prochorovovi Řád čestné legie.
Nejprve s Putinem. Nyní proti němu
Jak měl mladík Prochorov skvělé vztahy s Jelcinem, tak stejně dobré si dokázal ve středním věku udržet s Putinem. V roce 2006 Putin poslušnému oligarchovi, který se nemotá do politiky, předal Řád přátelství za příspěvek k růstu ruské ekonomiky. V červnu 2011 se však znenadání stal předsedou malé liberální strany Pravá věc. I to však bylo nejspíš za souhlasu Putina. Tři malé straničky se měly v nové straně stát loajální pravicovou opozicí vůči Kremlu. Prochorov měl do volební kampaně nasypat 100 milionů dolarů. Jenže Prochorov v září znenadání předsednickou funkci položil. Z Pravé věci se prý vyklubala jen „loutková strana Kremlu“, kterou vodí vicepremiér Vladislav Surkov, Putinův hlavní politický stratég. Pravá věc pak zcela propadla v parlamentních volbách a hlasy získala antiputinovská opozice.
Prochorov se stáhl z veřejného života. O to více překvapil, když v prosinci oznámil svoji prezidentskou kandidaturu. „Je to velmi prosté. Kandiduji, protože na rozdíl od ostatních politiků nemám zapotřebí krást,“ vyhlásil. Ostře se pustil do Putina a slíbil, že by po zvolení prezidentem okamžitě propustil vězněného oligarchu Michaila Chodorkovského a vypsal nové volby do Dumy.
Podle posledních průzkumů analytického centra Jurije Levady je sice nejpopulárnější stále Putin, i když 28 procent podpory je mnohem méně než před rokem. Z Putinových konkurentů ale dokáže předstihnout Prochorovova se čtyřmi procenty jen nacionalista Žirinovskij s pěti procenty přízně. To dává Prochorovovi šanci, že pokud se do jara vyšvihne do čela popularity opozičních vůdců, podaří se mu získat na svou stranu i ostatní kandidáty opozice. Pak by už mohl být pro Putina „vážným soupeřem“, jak o něm současný premiér mluví.
Ať už Prochorov v prezidentských volbách uspěje, či ne, jisté je, že přinejmenším okoření předem jasný výsledek. Pobavení pár dnů před volbami vzbudil prosbou, aby mu lidé už neposílali peníze na kampaň, či slibem, že se konečně ožení, pokud ho to přiblíží prezidentskému postu. Prochorovův boj ale neskončí 4. březnem. Po volbách bude Rusy zajímat, zda se od doby Chodorkovského zmírnil osud pro neposlušné oligarchy.
Michail Dmitrijevič Prochorov
» narodil se 3. května 1965 v Moskvě do rodiny prominentů komunistického režimu, vystudoval prestižní Moskevský finanční institut, v roce 1988 vstoupil do strany
» v nových poměrech se brzo rozkoukal a zprivatizoval světově významného producenta niklu Norilsk Nickel, vlastní i největšího ruského těžaře zlata Polyus Gold, jeho Onexim Group zahrnuje banky, nanotechnologie, výrobu hybridních aut či vydavatelský dům
» s osmnácti miliardami dolarů je podle časopisu Forbes třetím nejbohatším mužem Ruska a 32. nejbohatším na světě
» je známý bonvivánstvím, v roce 2007 ho zadržela francouzská policie za organizování prostituce
» aktivně sportuje, vlastní americký basketbalový tým New Jersey Nets, je prezidentem ruské biatlonové unie
» v roce 2011 nečekaně vstoupil do politiky v čele malé strany Pravá věc, kterou ale později opustil, v prosinci vyhlásil svou prezidentskou kandidaturu
