Britská královna Alžběta II. pronesla u příležitosti šedesátého výročí nástupu na trůn slavnostní projev ve starobylém Westminsterském sále ke členům obou komor britského parlamentu. Výjimečná událost provázená velkolepými ceremoniemi vyvolala v komentátorovi konzervativního listu Daily Telegraph potřebu oslavit monarchii, zatímco liberální Guardian zvolil spíše ironický tón.
The Daily Telegraph: Jednota a stabilita v měnícím se světě
Westminsterský sál, v němž královna oslovila obě parlamentní komory, uchovává ve svých středověkých zdech esenci naší národní historie. Byl postaven 30 let po dobytí Anglie Normany a je poslední součástí původního paláce, která ještě stojí. Proto je to dobré prostředí pro oslavu diamantového výročí královniny vlády, prostředí, které zdůrazňuje odkaz, jejž královna ztělesňuje. Jako teprve druhá královna, jež takového výročí dosáhla, reprezentuje stabilitu v měnícím se světě.
Během šesti dekád na trůnu zažila 12 premiérů – sporní politici přicházejí a odcházejí, ale monarcha trvá jako neutrální a jednotící figura pro celý národ. Podepsala také na 3500 zákonů, což je ukázka velkých reforem, které jsme během její vlády zažili, i tendence parlamentu schvalovat zbytečnosti.
Královna doprovázená neúnavným vévodou z Edinburghu zosobňuje pevnost a stálost, již nám jiné státy závidí. Královna je dnes populárnější než kdykoli jindy během své vlády. Je to matriarchální symbol, jehož věk i moudrost vyvolávají respekt a lásku. Ale viděli jsme ještě víc: sám pohled na dědičného monarchu mluvícího v 900 let starém sále ke směsi demokraticky volených a jmenovaných zákonodárců je triumfální syntézou odvěkého a moderního.
The Guerdian: Pohled do pohádkového světa
Nemůžete nemít husí kůži, když sedíte ve Westminsterském sále a sledujete drobnou, ale rozhodně ne křehkou starou dámu v jasném kanárkovém kostýmku. Možná to byl chlad, co se na kůži hostů projevilo – v tomto sále vždycky mrzne, i v nejparnějším létě. Ale mohly to být i obrázky, které se draly do mysli: vzpomínky na krásnou, ale nervózní mladou ženu, která nečekaně nastoupila na trůn, když ještě panoval přídělový systém a skoro všechna britská města nesla stopy bomb. Ocitli jsme se v pohádkovém světě, kde jsou všichni Britové šťastní a klidní.
Zúčastnit se události, jako byl královnin projev, je jako být zabalen do sametu a uložen do dárkové krabice. Bylo narváno. Viděl jsem i několik labouristických poslanců, protože i v parlamentu platí, že když škrábnete republikána, objevíte pod povrchem často monarchistu. Přišla spousta průvodů od dveřníků přes vojáky po „lorda mluvčího“, což je odvěký titul starý dobrých šest let. V pohádkovém světě se vše musí obnovovat, asi jako jízdy v Disneylandu. A pak, asi po dvaceti minutách a po projevech, to skončilo.
Královský doprovod a kostýmované figury se odebraly na drink a něco k snědku, my ostatní jsme byli vrženi do skutečného světa všedního dne. Ten byl naštěstí alespoň zalit sluncem.
