Prosté porovnání těchto dvou textů jasně ukazuje, že Amerika má problém. A velký. Uvědomuje si jej i politicky korektnější úvodník listu Washington Post.
The Washington Post: Násilí a zpřetrhané vztahy
Nic neomlouvá tupé násilníky, kteří obracejí v prach čtvrti, v nichž ještě v pondělí žili, vypalují obchody, v nichž by mohli nakupovat, hospody, v nichž by mohli jíst, a domovy důchodců, v nichž mohli žít jejich prarodiče. „Idiotské“ ničení, jak to nazvala starostka města Stephanie Rawlingsová-Blakeová, bylo bezohledné a kontraproduktivní. Neneslo žádné sdělení, nic nevyřešilo.
Pouliční bouře nevrhají žádné nové světlo na problémy, které jsou v případě Baltimoru dobře známy. Loni na podzim list Baltimore Sun publikoval šokující odhalení, které nazval „děsivý účet“ policejní brutality a násilí, které za pouhé čtyři roky stály město přes 11 milionů dolarů na odškodněních a nákladech soudních řízení. Tamní policie je s 2800 členy osmou největší v zemi a její problémy mají hluboké kořeny.
Vědomá si toho, co nazvala „zpřetrhanými vztahy“ mezi policisty a společenstvími, kterým mají sloužit, starostka povolala velitele policie zvenčí. Anthony W. Batts předtím vedl policii v Oaklandu a jeho hlavním úkolem bylo vztahy vylepšit. Práce zbývá mnoho. To základní, co v Baltimoru chybí, je pocit, že spravedlnost – sociální i ekonomická – je přístupná všem obyvatelům bez ohledu na jejich postavení.
Townhall: Záleží na černém násilí?
Slyšel jsem ultraliberální a pateticky politicky korektní analytičku CNN Sally Kohnovou vinit bílé Američany. Přála si, aby běloši byli alespoň z poloviny tak pohoršeni policejním násilím na černoších, jako jsou pohoršeni černošskými protesty.
Chtěl bych Kohnové vzkázat: Přál bych si, aby černí Američané byli z poloviny tak pohoršeni násilím černochů na černoších, černými gangy, černými drogovými dealery, jako jsou pohoršeni zabitím jednoho černého kluka jedním bílým policistou. Jsou důležitější otázky, které by si černá Amerika měla klást. Kde jsou baltimorští černí otcové? Neexistují. Viděl jsem v ulicích matky a kluky.
Může být nepřítomnost otců v domovech příčinou beznaděje, vzteku, chudoby a násilí v ulicích? Kde je Obama? Kde jsou černošští vůdci? Jste rychlí, když bílý policista zastřelí černého kluka (často s dlouhým trestním rejstříkem), ale teď nic? Sebral vám někdo jazyk? A co válka proti bídě? Nejdelší a nejdražší válka v americké historii, ale města jako Baltimore vypadají pořád stejně. Stejná chudoba. Stejná beznaděj. Stejný vztek. Stejné obviňování a výmluvy.
Utratilo se víc než za všechny americké války dohromady, a výsledky? Nula. Je čas převzít osobní odpovědnost. Otroctví bylo už velmi, velmi dávno. Moji židovští předkové byli zotročeni Hitlerem daleko později než ti vaši Jihem. Je čas se pohnout z místa. Je čas bojovat o pracovní místa, ne o blahobyt. Je čas přestat vinit ostatní.
Je čas vinit černé otce, černé vůdce a černého prezidenta. Je čas se ptát, co pro vás kdy udělali demokraté kromě toho, že zařídili, abyste byli bezmocní a závislí na vládě. Je čas vinit válku proti chudobě. Ano, na černých životech záleží. Ale je čas připustit, že záleží i na černém násilí.
The New York Times: Všichni jsme Freddie Gray
Nyní se zdá, že vše, co se děje v Baltimoru, se točí kolem Freddieho Graye, 25letého muže, kterého brutálně napadli policisté víceméně jen proto, že se na ně podíval. Přemohli ho – měl nalomenou páteř, rozdrcený hrtan. Zemřel o týden později. Nejde jen o něj. Vyrostl jsem v Baltimoru jako on a každý, koho znám, má za sebou podobný příběh, i když většinou s lepšími konci. Pro nás je baltimorská policie teroristickou skupinou financovanou z našich daní.
Dostalo se to tak daleko, že voláme policii, jen pokud potřebujeme její protokol kvůli pojistce. Systém, i když je vedený černou starostkou a černým komisařem a většina městské rady je černá, bezvýhradně chrání policii. Policisté se tu už dávno vymkli kontrole. Skoro nikdo z nich nežije v Baltimore City, někteří dokonce ani v Marylandu. Mnozí nevědí nic o zdejších občanech a komunitách a je jim to jedno. Proto se na ulicích po pohřbu Freddieho Graye sešla pestrá skupina lidí.
Většina protestů byla mírumilovná. První násilí přišlo, když skupina protestujících včetně mě zamířila od radnice na stadion Camden Yards, kde Orioles hráli proti Boston Red Sox. Když jsme procházeli, objevila se skupina fandů v baltimorských i bostonských barvách a skandovala „Je nám to jedno! Je nám to jedno!“ Někteří nás nazvali opicemi. Vypukla rvačka, byli zranění. Pak už stačilo málo. Někteří se mohou ptát: Proč Baltimore?
Ale skutečná otázka zní: Proč to trvalo tak dlouho? Mladí lidé sledovali mírumilovné protesty v Sanfordu, Fergusonu i New Yorku a znovu a znovu byli zklamáni výsledkem. Všichni přestáváme věřit, že držet se za ruce a naslouchat pastorům k něčemu vede. Jedinou možností je povstat a donutit starostku, aby udělala jednoduché rozhodnutí: buď přestala chránit blaho policistů, kteří zabili Freddieho Graye, nebo sledovala, jak Baltimore shoří do základů.
