Financial Times
Evropa bude Němce stát hodně
Byli to Gerhard Schröder a Jacques Chirac, kteří lehkomyslně zneužili pravidla Paktu stability a růstu, a dali tak dluhovým hříšníkům odpustek. I proto dnešní německé apely na úspornost nedopadají na úrodnou půdu. Základní otázkou schůzky Merkelové a Sarkozyho byla varianta vydání eurobondů. Ty jsou mnohdy očekávány jako prostředek spásy. V zásadě ale budou mnohé motivovat, aby zvolnili ve svém úsporném nasazení. Tato francouzská velkorysost vychází z předpokladu, že účet nakonec zaplatí spíše Němci. V Berlíně však kancléřka prohlásila eurobond za tabu. Dlouhodobé mlčení ale žádný prospěch nepřinese. Dokud bude o „stabilizačních krůčcích“ rozhodovat Paříž, nezmizí ani diskuze o „solidární“ Evropě a společné finanční politice.
Angela Merkelová nevypadá v této debatě dobře. Nechává se ovládat těmi, kteří chtějí jen to, aby platila. V uplynulých letech jsme viděli totéž: kancléřka návrhy partnerů nejprve odmítla a po chvíli je přijala. Cestu z krize ale Evropa může najít jen na základě společných návrhů Merkelové a Sarkozyho. Záchrana Evropy je a bude drahá, ale stojí to za to.
Die Welt
Keynesův duch obchází
eurozónu » Žalostné údaje o růstu eurozóny jsou zklamáním. Dokazují, že zpomalení dorazilo do samého jádra. A Angela Merkelová s Nicolasem Sarkozym nemohli před začátkem své schůzky slyšet horší zprávy. Není to ale překvapení: optimistická německá čísla z minulého čtvrtletí byla anomálií vztaženou k předcházejícím krizovým obdobím. Návrat k normálu byl nevyhnutelný.
Exportní Německo je navíc stižené zpomalením globální poptávky. Kolektivně prosazované úspory mají také svůj díl viny. Některé evropské země samozřejmě musejí jít po cestě zdravého rozumu, ale ty s prostorem k fiskálním manévrům, jako je třeba Německo, si mohou dovolit blahosklonnější přístup k utahování opasků. Fiskálním jestřábům ze severu Evropy to může znít jako rouhání, ale měli by přemýšlet znovu. Vždyť zásadní zpřísnění fiskální politiky na jihu oslabí tamní poptávku, zatímco ekonomice může pomoci poptávka ze silnějších evropských zemí. Zpomalení tempa fiskální konsolidace není pro jednotlivé státy jednoduché – obzvlášť při aktuálním chaosu na trhu s dluhopisy. Ale koordinovaná akce doprovázená jasnými závazky střednědobé konsolidace má šanci zkrotit obavy trhů. Ostatně přísliby úspor jsou důvěryhodnější, pokud nepotlačují růst.
Daily Mail
Zrod čtvrté říše
» Krizový mítink Angely Merkelové a Nicolase Sarkozyho byl svolán dříve, než se jeho účastníci dozvěděli o ekonomických výsledcích eurozóny. Tématem měla být reakce trhů na zhoršení amerického ratingu. Pádnějším důvodem pro schůzku mohlo být chvění francouzských bank. Hlavní náplní však byla idea „skutečného evropského ekonomického vládnutí“ pod taktovkou Hermana Van Rompuye. Pokud mají euro a EU přežít, všechny země eurozóny se musejí začít chovat jako Němci. Především musejí ztratit možnost se tak nechovat. To si vyžádá fiskální unii, v níž Němci jako největší plátci nastaví pravidla.
Pokud trhy dál nebudou věřit tvárnému procesu záchran postižených států, dojde k bankrotům. Naději by pak místo návratu k původní měně představovalo přijetí německé kolonizace eurozóny posíleným eurem. Pro některé státy by to přineslo největší ztrátu suverenity od dob zahrnutí do třetí říše. Fiskální unie by nebyla jen cenou pro trhy za důvěru v euro a jeho budoucnost, ale též cenou, kterou začíná Německo požadovat za svou podporu eurozóně. Kde Hitler ve snaze ovládnout Evropu selhal s vojenskými prostředky, dokážou moderní Němci uspět s použitím obchodu a finanční disciplíny. Vítejte ve čtvrté říši.
