Krok agentury přesto vyvolal velké debaty jak o fiskálních politikách v jednotlivých státech, tak o roli a moci samotných ratingových agentur. Jak vidí ratingový masakr komentátoři v některých „potrefených“ zemích?
Les Echos
Kredit agentur
K čemu slouží ratingové agentury? Po snížení ratingu Francii a osmi dalším evropským zemím tato otázka stojí za položení, vidíme-li rozpor mezi emocemi, které snížení vyvolalo, a netečností trhů. Francouzské ministerstvo financí si dokonce krátkodobě půjčilo levněji než před týdnem. Investoři už zjevně nechtějí čekat na S&P, aby upravili své požadavky. Po mnoho měsíců je investorům jasné, že Německo a Francie prostě nepatří do stejné kategorie dlužníků. Už od propuknutí „subprime“ krize to vypadá, jako by agentury byly ve vleku nálad trhu. V tom vede S&P před svými dvěma rivaly Fitch a Moody’s.
Poděšeny myšlenkou, že by je někdo mohl obviňovat z přílišného optimismu, už agentury nezvěstují kreditní kvalitu emitenta, ale jen zrcadlí trh. Snížení známky Španělsku a Itálii je příkladné. Kdo může tvrdit, že dlouhodobý kredit těchto států, které se pustily do bezprecedentních fiskálních reforem, je menší než před rokem? Mario Monti stále nabízí více jistoty než jeho předchůdce Silvio Berlusconi. Za těchto podmínek se musíme přizpůsobit světu, v němž jsou agentury volatilnější a stávají se něčím na způsob doporučení analytiků.
Řešením určitě není zadusit agentury, které přinášejí špatné zprávy. Otázkou ale je, jakou hodnotu vlastně připisovat jejich známkám.
Die Presse
Proč si kupovat čas
Rakousko již tedy nepatří do klubu důvěryhodných dlužníků. Agentura S&P snížení ratingu země z AAA na AA+ zdůvodnila přílišným ekonomickým propojením s problematickými státy Maďarskem a Itálií, především v oblasti finančních trhů.
To může ve vládě vzbudit pokušení připsat veškerou vinu za prodražení půjček bankovnímu sektoru. Nejprve bylo nutné prohloubit naše zadlužení, abychom mohli zachránit banky, a nyní nám riskantní kšefty bankéřů ještě prodražují dluhovou službu. Strukturální problém rakouského rozpočtu – totiž že země není schopna dostát svým závazkům bez vytváření nových dluhů – samozřejmě nemá nic společného s riziky, jež podstupují rakouské banky svým angažmá ve střední a východní Evropě. Naopak, bez tohoto kroku by se těžko těšily z podílu na růstu tohoto regionu.
Problém je spíš v tom, že se nepodařilo navzdory těmto příjmům stabilizovat státní rozpočet. Vzhledem k tomu, že tyto ne zcela očekávané konjunkturální zisky umožňovaly snadné plnění Maastrichtských kritérií, necítil se nikdo povinován hledat příčiny strukturálního deficitu.
A podle toho, co jsme se zatím dozvěděli o chystaném „úsporném balíku“, to na velkou změnu v myšlení nevypadá. Rakousko je přímo ukázkovým příkladem hloupých řešení. Kupuje si čas a ten pak nijak nevyužívá.
El País
Pozorovatelé a odhalení
Evropské úřady označily rozhodnutí agentury S&P snížit úvěrový rating devíti zemím eurozóny za „neobvyklé“. Komisař pro hospodářské a měnové záležitosti Olli Rehn prohlásil: „Agentury nejsou nestrannými arbitry. Pracují ve prospěch specifických zájmů. Svým působením zvyšují nestabilitu v EU, což je v jistých finančních kruzích vítané.“ Relevantní ratingové agentury pokrývající 95 procent trhu jsou tři soukromé, neregulované firmy, které stanovují blahobyt miliard lidí. Každé snížení úvěrového ratingu znamená pro jakoukoli zemi zhoršení životních podmínek jejích obyvatel. Ve většině případů ale nejsou tito obyvatelé za příčiny snížení ratingu zodpovědní (nemají-li na svědomí obří defraudace). Na rozdíl od politiků, kteří je zastupují. Jak mohli politici nechat agentury vyrůst do takového významu bez jakékoli konfrontace? Nelze se přece smířit se stavem, kdy po negativním verdiktu agentur politikům zbývá jen ronit krokodýlí slzy či jinak manifestovat svou neschopnost. Je neudržitelné, aby jedna ze tří soukromých ratingových firem (vlastněných navíc zhusta týmiž akcionáři) s minimální úrovní veřejné regulace vůbec vstupovala do jakéhosi smluvního vztahu s vládou, již posléze „hodnotí“. To je čirý masochismus.
Hospodárske noviny
Klub lemplů
Pátek třináctého byl nešťastným dnem pro eurozónu. Politiky na obou stranách Atlantiku zpochybňovaná ratingová agentura S&P snížila důvěryhodnost více než polovině zemí eurozóny včetně Slovenska. Důvod?
Politici i po dvou letech krize dělají stále málo pro uvolnění napětí v „elitním“ klubu. Důsledek pro Slovensko: doplácíme na své členství. Zaprvé tím, že jsme vystresováni zachraňováním Řecka a plněním eurovalu.
Výsledkem je politická nestabilita a předčasné volby. Zadruhé doplácíme vyššími náklady na financování státního dluhu. Jasně o tom hovoří výsledek aukce státních dluhopisů z minulého týdne, která byla pro nezájem přeložena z podzimního termínu. Výnosy byly 4,6 procenta – o jeden procentní bod více než před rokem. Za úspěch se považovalo už to, že se podařilo dluhopisy za miliardu prodat. A co na sebe nechtěně prozradila ratingovka S&P? „U mnohých zemí jsme dva roky tolerovali vlažné akce politiků. Teď, když státy představují reformní opatření, škrty a další úspory, případně už i předkládají výsledky šetření, jim paradoxně šlapeme na krk. Tím zhoršujeme jejich pozici při financování státního dluhu a eskalujeme další problémy.“ Jinými slovy, lemplové jsou na obou stranách.
