Haaretz
Návrat vůle lidu Dohoda o propuštění Gilada Šalita ze zajetí Hamasu není v jádru odlišná od předchozích dohod mezi Izraelem a jeho nepřáteli. Skutečnost, že Benjamin Netanjahu svolil a v rozporu se svým světonázorem dohodu o osvobození Šalita podepsal, ukazuje, že zatímco ruka, jež dohodu podepsala, byla nepochybně premiérova, za nitky tahala izraelská veřejnost. Není náhoda, že úspěch přišel právě v tuto chvíli. Letní protesty, které začaly cenami sýra a bydlení, postupně nasály další skupiny izraelské společnosti.
Během masových demonstrací v izraelských ulicích zaujímal Šalitův příběh čelné pozice na transparentech i v projevech. Nakonec netrvalo dlouho, než ceny sýra spadly – a než se Gilad vrátil domů. Aniž by si to kdo přímo uvědomoval, izraelská veřejnost se rozhodla poněkud obejít uznávaný systém zastupitelské demokracie a ustavila svým způsobem demokracii přímou, v níž pokládá na stůl konkrétní požadavky, jimiž se zákonodárci musejí zabývat. Ironií osudu je to právě osmnáctý Kneset (parlament), známý spíše řadou protidemokratických zákonů a upřednostňováním nacionalistické ideologie, který byl proti svému přesvědčení donucen uplatnit vůli lidu v rozporu se svým světonázorem. Jenom zdánlivě jde o paradox. Je to spíš lekce, kterou lidé uštědřili svým voleným zástupcům.
The Palestine Telegraph
O výměně vězňů Palestinci mají právo oslavovat svobodu svých synů a dcer, kteří strávili léta v izraelských žalářích. Už proto, že bojovali proti okupaci, zaslouží si tituly hrdinů. Boj proti sionistické okupaci je ctí pro každého Palestince, který obranu Palestiny klade před své osobní zájmy.
Stydět by se naopak měly ty evropské země, které nám kážou o demokracii a lidských právech. Od roku 2006, kdy palestinští bojovníci za svobodu zatkli francouzského žoldáka, se navíc vůbec nemluví o úloze amerických a evropských nájemných vojáků v sionistické armádě. A to ani přes jasnou právní odpovědnost plynoucí z toho, že občané těchto zemí se stávají součástí okupační armády a přispívají k vraždění.
Jsem však také šokován tím, že palestinský vyjednávací tým přistoupil na deportaci 41 vězňů z Palestiny, přestože jeho členové jistě věděli, jak extrémně citliví jsou Palestinci na ztrátu domoviny. Nejsem vyjednávač a nejsem ani politik, ale jako Palestinec, který podrobně studoval historii kriminálního chování sionistů v Palestině, bych velmi odporoval myšlence deportovat byť jediného Palestince za jakýchkoli podmínek. Doufám, že to bylo naposledy, kdy palestinští vyjednávači přistoupili na tak hrůzné podmínky, a hledím vstříc dnům, kdy nebude jediný Palestinec v sionistických vězeních a jediný sionista na palestinské půdě.
