Tři týdny od odhalení nové verze ikonického snímku klastru galaxií SMACS 0723, který pořídil teleskop Jamese Webba (JWST), stačily k tomu, aby zmíněný teleskop překopal – nebo spíše radikálně doplnil – sadu stávajícího poznání o okolním vesmíru. Došlo dokonce i k zásahu do módního průmyslu.
V půlce července třeba bylo odhaleno, že zmíněný snímek zachytil světlo hvězd galaxie GLASS-z13, která vznikla nějakých 450 milionů let po Velkém třesku. Netrvalo ani týden a dorazily výsledky dalšího sektoru snímku a, světe div se, JWST stanovil další rekord – a zároveň překonal svůj vlastní, jen týden starý: infračervená vesmírná laboratoř zaznamenala svit hvězd z galaxie vzdálené zhruba 35 miliard světelných let.
Míra posuvu jejího světla do červeného spektra (anglicky redshift) činila podle vědců z University of Edinburgh, kteří analýzu daných dat dostali na starost, celkem 16,7 bodu. To znamená, že galaxie zvaná CEERS-93316 podle astronomů existovala už v době přibližně 235 milionů let po Velkém třesku. „Přesně k tomu byl teleskop navržen,“ dodal astrofyzik Callum Donnan ze zmíněné instituce.
Je samozřejmě dobré zmínit, že pozorování CEERS-93316 (i GLASS-z13) a míra jejich redshiftu ještě nebyla nezávisle potvrzena a ověřena, galaxie mají na tento rekord teprve takzvaný kandidátský status.
Hned z konce července pak pochází další zajímavé zjištění – během dvou pozorovacích kampaní v průběhu zhruba pěti dní teleskop velmi pravděpodobně zaregistroval svoji první supernovu. Jejím dlouhým číselným označením vás nebudu obtěžovat, ale zjištění z její registrace jsou díky velmi citlivým aparátům JWST fascinující: supernova totiž v průběhu jen několika dní výrazněji „ztmavla“. To je typický znak supernov, jak na webu Inverse.com upozornil Mike Engesser ze Space Telescope Science Institutu, který se zabývá i zpracováváním snímků Hubbleova teleskopu.
Fascinující je na zmíněném pozorování supernovy to, že „Webb“ k tomuto účelu nebyl vůbec navržen. „Umíme pozorovat i takto přechodné cíle, byť je to spíše takový ad hoc přístup,“ dodal Engesser. Hledání supernov povětšinou obstarávají pozemské teleskopy. V tomto kontextu se (velmi pravděpodobně) pozorování supernovy jeví jako krajně šťastné, a to právě kvůli extrémnímu rozdílu ve velikostech pozorovaných ploch. JWST sleduje vždy jen velmi malý výsek vesmíru oproti velkým „lánům“ vesmíru, které zkoumají pozemské teleskopy.
A když už se tu vrtám v zajímavostech: pamatujete, jak před několika měsíci astronomové pracující na „Hubblovi“ oznámili, že odhalili nejstarší svit hvězd z galaxie vzdálené 12,9 miliardy let, kterou nazvali k radosti všech fandů J. R. R. Tolkiena Earendel? Tak krom toho, že právě tento (oficiálně potvrzený) rekord ohrožují „Webbem“ nalezené galaxie CEERS-93316 a GLASS-z13, tak také na snímku JWST je Earendel pozorovatelný (respektive nalezitelný).
Řada gravitačních čoček, jimiž jeho světlo k zemi míří, z něj totiž činí celkem špatně pozorovatelný objekt. Na obou snímcích se jeví „jen“ jako drobný bělavý flíček pod mnohem větším klastrem galaxií. Jestli si jej budete chtít najít na snímku SMACS 0723 sami, mám pro vás nápovědu: uprostřed dole, mírně napravo.
Z tohoto úterka pak pochází další „libůstka“ z dílny JWST: detailní snímky galaxie Cartwheel vzdálené zhruba 500 milionů světelných let od Země. Její netradiční, víceméně kruhový vzhled je dán tím, že se pár stovek milionů let před tím, než její světlo dorazilo k Zemi, srazila s jinou galaxií, která její tvar pozměnila. Na snímku jsou patrné hlavně „loukotě“, které propojují střed galaxie a její zářivé okraje. Zakřivení těchto spojnic ukazuje, jak v rotující galaxii opět pomalu vznikají spirálovitá ramena.
A teď k té módě. Jestli jste totiž opravdoví fandové astronomie, jistě vás zaujme projekt módní značky Svaha, která na konci července představila kolekci inspirovanou snímkem klastru SMACS 0723. Zjednodušeně – snímek vzala, „vrazila“ na látku a ušila z ní šaty, tílko, a dokonce i svetr. Tipuji, že nositelům takového módního výstřelku se nebude říkat „vypadáš hvězdně!“, ale rovnou „vypadáš galakticky!“
