Financial Times: Rozhodné vítězství může Merkelovou posílit
Přesvědčivá podpora, jíž se od voličů dostalo německé kancléřce Angele Merkelové, představuje osobní triumf.
Tažena její popularitou dosáhla středopravicová Křesťansko-demokratická unie nejlepšího volebního výsledku za více než dvacet let. Ale německé vyhlídky mohou rychle potemnět. Ekonomika se příliš spoléhá na export a čelí rostoucím energetickým nákladům. Daňový kodex dosud neprošel reformou. Po letech odmítání je čas domácí reformní agendu oživit.
Také instituce eurozóny potřebují impulz. Mnozí spekulovali, že po německých volbách budou vůdci ochotnější v prosazování nezbytných, ale nevděčných reforem, například v ustavení mašinerie, která by rozhýbala bankovní unii. Jenže volební výsledek spíše vypadá jako důrazné stvrzení dosavadního přístupu – nabízet přesně vyměřenou pomoc právě včas výměnou za fiskální disciplínu a reformy. Mimo Německo to leze všem na nervy, ale doma je to volební tahák. Na každý pád v časech, kdy volby napříč Evropou srážejí tradiční politické hlavy, nezřídka ve prospěch populistických spasitelů, volili Němci jasně ve prospěch opatrnosti a umírněnosti. Politici by to však neměli číst jako výzvu k nečinnosti. Ve jménu Německa i ve jménu celé Evropy je třeba hlasitě říci: Není čas na pocit sebeuspokojení.
Die Presse: Chvála německých voličů
Ach, tihle Němci. Kdo je nemá rád, může jim nyní o hlavu omlátit jejich stádní chování: nechali se uspat volební kampaní inscenovanou jako banální show jedné „matky“. Dopomohli k historickému vítězství Angele Merkelové, političce, která se programově vyhýbá všemu, co dřív definovalo politiku – zejména vášnivým konfliktům ve veřejném prostoru. Ach, tihle Němci. Kdo je má alespoň o kousek radši, může je právem chválit a ocenit. V první řadě – k čemu jsou a co nabízejí ostrá hesla, jsou-li stejně falešná? Pro SPD, Zelené, Levici či falangu intelektuálních provokatérů je největším problémem země do nebe volající nespravedlnost – v příjmech, pracovních místech. Levicové řešení – vyšší daně, masivní státní zásahy a rušení reforem – je špatné. Němci zkrátka pochopili, že růst, nižší nezaměstnanost a solidní státní finance nepadají z nebe. Vděčí za ně své zdatnosti, schröderovským reformám – a kancléřce, která drží kurz a úspěšně jej propaguje ve všech koutech Evropy. A „Alternativa“? Do Bundestagu se, byť těsně, nedostala. Asi žádná jiná země není tak málo náchylná k pravicovému populismu jako Německo. Přitom úspěch se zdál být předem zaručen – Němci půjčují, ručí a zajišťují; jde o stamiliardy eur pro jiné země. Že se nenajde ani pět procent z nich, kteří by vsadili na „krátký proces“ jako nabízené řešení, to je další známka demokratické zralosti.
TO BHMA: V Bismarckových stopách
Němci v posledních volbách v bezprecedentní míře ocenili cestu absolutní německé hegemonie nad Evropou. To, co Angelu Merkelovou katapultovalo na vrchol, nebyla žádná „vnitřní“ politika. O té se před volbami téměř nediskutovalo. Ostatně úsporná politika německé vlády prohrála kancléřčině straně většinu nedávných voleb ve spolkových zemích. Nyní ovšem Němci řekli jasné ano svrchovanosti své země v Evropě, svrchovanosti, jež byla vystavěna na troskách jižní části druhdy „sjednoceného“ starého kontinentu. Dalo se to celkem předpokládat. Svou politikou během dluhové krize nahnala Merkelová velkou část Evropy do katastrofy, nicméně Němcům naopak předložila celou Evropu na stříbrném podnose. Co mohl čekat kdokoli, třeba tady v Aténách? Že němečtí voliči tuto nabídku nadvlády nad Evropou odmítnou? Nebo že nad touto perspektivou zvítězí anachronická socialistická hesla? Takové falešné naděje zase jednou padly. Merkelová už dala jasně najevo, že tlak na Atény nepoleví. A je v tom zcela konzistentní – to slíbila před volbami a to dodrží. Sem hleďte, vy, kteří si myslíte, že nejvýhodnější je před volbami něco tvrdit, a pak činit opak. Merkelová se nyní v německých dějinách řadí po bok Otty von Bismarcka v jeho nejúspěšnějších letech.
