Německé dokumentární filmy se do českých kin a televizí moc nedostanou, což je škoda, protože ukazují, jak odlišně se u našich sousedů o světě přemýšlí, ale také ve větší hloubce a souvislostech předvádějí, co se v německé společnosti skutečně děje. Proto je vždy radost vidět německé filmy alespoň na festivalu dokumentů v Jihlavě.
Na tom letošním, který skončil v úterý, přitáhl největší pozornost film Malí Germáni, pojednávající o podhoubí pravicového extremismu, které v Německu neustále existuje a v poslední době se rozrůstá. Tradice třetí říše už nežije v prvoplánových nacistických heslech, nýbrž v jistém pocitu národní výjimečnosti, kterou je třeba zachovávat v přísné konzervativní rodinné výchově odmítající jinakost všeho druhu.
Film Malí Germáni nahlíží do života půl tuctu lidí z Německa a Rakouska, kteří se hlásí k němectví a různým identitárním hnutím. Slyšet v 21. století vážné výklady germánských ság o Odinovi a jeho ženě jakožto vzoru rodinného uspořádaní je poněkud legrační, jenže je to realita. V Německu existují stovky, ba tisíce takových lidí, kteří svůj vzor germánství berou vážně, přenášejí ho i do svých dětí výchovou a cvičením na specializovaných táborech a aktivně pracují na tom, aby na tuto výzvu, na „volání tradice“ slyšela celá společnost.
Je to samozřejmě jen okraj společnosti, zato však periferie, která se prostřednictvím protestní strany, jako je Alternativa pro Německo, dere do centra dění. Malí Germáni jsou i naší možnou budoucností. Malí Češi, kteří nesou tisíciletou národní tradici jako svou mytologii, se od nich liší jen v jednom: chybí jim Vůdce. Co není, může být, zájemců je dost.
