Odhodí Řekové euro? A pomůže to?

Řecko

Řecko Zdroj: profimedia.cz

Jednání o sestavení řecké vlády zkrachovala a kolébka demokracie míří k novým volbám. Průzkumy ukazují, že tentokrát v nich zvítězí radikální levicová koalice SYRIZA, která odmítá úspory a podmínky pomoci, jež Řekům diktují Evropská unie a Mezinárodní měnový fond. Proto se začíná velmi nahlas přemýšlet, mluvit a také psát o tom, co by přinesl divoký či kontrolovaný odchod Řecka z eurozóny, zda je taková možnost reálná a jak vůbec má Evropa s novou situací v Aténách naložit.

Financial Times: Co by udělal Keynes

Německý přístup je založen na přesvědčení, že řešení dluhových problémů je záležitostí dlužníka. John Maynard Keynes se domníval, že břímě vyvedení ekonomiky z temných hlubin je dlužníkovi i věřiteli společné. „Smluvní absolutisté jsou skutečnými strůjci revolucí,“ psal Keynes v roce 1923. Následky „německé“ politiky jsou den ze dne jasnější. Evropa přestala růst, nemá růstovou perspektivu a setrvává v dluhových problémech.

Politické následky jsou ještě horší. Rozhovory o sestavení řecké vlády skončily nezdarem. Řecko je extrém, ovšem centristické vlády na jihu Evropy jsou vlastními občany stále silněji vnímány jako bezmocné. Nemají monetární politiku,
nemohou devalvovat, národní společnosti mohou podporovat jen v omezené míře. A nyní mají ještě zpřísnit fiskální politiku.

Není divu, že se obyvatelé rozhlížejí po zástupcích, kteří vezmou opratě pevně do rukou. Historie nás učí, že dluhy států musejí být uhrazeny tak, aby nezruinovaly ekonomiku ani politickou základnu. V Evropě žijí a působí nejlepší finanční experti světa. Nechme je pomoci vládám najít cestu ke snižování dluhů bez úspor. Eurozóně musí být umožněno vrátit se k růstu. Pro zemi v tak zoufalé situaci, jako je ta řecká, vypadá spořádaný odchod z eurozóny jako nejlepší varianta. Je ovšem v zájmu Řecka i jeho věřitelů, aby následná devalvace proběhla kontrolovaně. K současným problémům si nesmíme přidávat ještě měnové války.

Wall Street Journal: Demokracie a euro

Řekové využívají parlamentních voleb jako způsobu přeformulování vyjednaných podmínek posledního záchranného balíku v objemu 130 miliard eur. Předpokládají, že pokud balík odmítnou, Němci a ECB poleví a změkčí podmínky reforem. Zejména levice stále žije v přesvědčení, že země bude moci zůstat v eurozóně a zachovat si úroveň blahobytu, třebaže s kosmetickými změnami.

Lídr levicové koalice SYRIZA Alexis Tsipras dokonce navrhuje zaměstnat 100 tisíc lidí ve státní správě. Bylo by velmi vítané, kdyby evropští lídři dali zřetelně najevo, že pokud chtějí Řekové pomoc Evropy, musejí splnit podmínky. Jestliže to nezvládnou, budou si muset najít prostředky jinak. Když se jim to nepodaří, následovat bude bankrot, odchod z eurozóny, dramatičtější propad životní úrovně, návrat drachmy a devalvace. Je důležité dopravit tuto zprávu do Řecka ne jako hrozbu, ale jako informaci, že Řekové budou sami strůjci svého osudu.

Zachování demokracie na kontinentu je prioritou. K tomu pomůže i připuštění faktu, že záchranný model, k němuž se před dvěma lety přistoupilo, selhal a že polarizace v Evropě je na vzestupu. Eurozóna stojí na představě měnové unie, jejíž členové dodržují základní pravidla. Kdyby se od této vize ustoupilo, jakmile se objevily podvody v řeckém účetnictví, mohla země dávno stát mimo eurozónu. Bylo však už napácháno tolik škod, že nyní těžko hledat východisko.

La Stampa: Opuštění eura je jen bluf

Hlas voličů zazněl jasně už v několika zemích: Léčba postavená jen na úsporách selhala. Dnes je třeba tuto realitu přijmout a začít jednat. Je ovšem pravda, že Řecko musí být připraveno na vše. A musí dobře rozlišovat mezi realitou a výhrůžkami. Zaprvé, Řecko nemůže samo přežít.

Bez pomoci mu brzy dojdou peníze na platy státních zaměstnanců a nákup životně důležitých surovin, jako jsou potraviny a ropa. Zadruhé, po osekání dluhů soukromých věřitelů drží skoro polovinu řeckého dluhu v rukách Evropa a MMF. Když Řecko nezaplatí, zapláčou kapsy daňových poplatníků v eurozóně, odhady jsou tisíc eur na osobu.

Atény jsou v politické krizi. Voliči se přiklonili ke stranám, které jim lžou: Řecko prý může vydírat jiné země hrozbami, že je stáhne s sebou do propasti, pokud znovu neotevřou peněženky. Tyto iluze by mělo vyvracet především Německo a další státy volající po úsporách. Nejlépe tím, že ukážou, že vydírání nikam nevede, protože Německo prostě Řekové do propasti stáhnout nedokážou.

Zároveň by mělo jasně zaznít, co jsou silnější země ochotné udělat pro ty oslabené za předpokladu, že v Aténách nakonec zasedne vláda, která zemi povede k neřízenému bankrotu. Jinak jsou výzvy Řekům „plav, jak umíš“ jen blufováním. Takovým, jemuž trhy začínají věřit.

Die Tageszeitung: Rozumný posun

Vypisují se sázky – Řecko může již brzy vystoupit z eura. Země je bez vlády, budou nové volby. Vítězem se navíc může stát Alexis Tsipras z radikální levice, který nechce kráčet po cestě úspor nalinkované EU a MMF. To vypadá jako chaos.

Ve skutečnosti může vítězství Tsiprase být velkou šancí. V jeho prospěch hovoří především věk, protože Řecko nutně potřebuje generační výměnu v čele. Nepatří ke staré gardě, která v parlamentu zasedá 30 let a tvoří ji otcové těchto ruin. Jeho výhodou je i to, co mnozí spatřují jako nevýhodu – že zastupuje radikální levici.

Protože jen přesvědčenému socialistovi Řekové uvěří, že reformy jsou nezbytné. Zároveň mu nic nebrání, aby teď ve volební kampani Řekům slíbil nemožné: euro, nové podmínky pomoci i klientelistický stát. Právě proto, že ztělesňuje zájmy a přání obyvatel, od něj jakožto premiéra posléze přijmou fakt, že reformy jsou bohužel skutečně nutné. Tsiprasovi voliči navíc opakují poznatek, který se šíří i jinými regiony EU: úspory nestačí.

Po pěti letech recese potřebují Řekové perspektivu. Potřebují růst, investice a „obchodní model“. To bez pomoci zvenčí nejde. Bez dalších nákladů se tedy udržení Řecka v eurozóně neobejde. Ale v Tsiprasovi mohou Evropané snad konečně najít partnera k rozhovoru.