Ondřej Houska: Komise bojuje o vliv. Měli bychom fandit

José Barroso

José Barroso Zdroj: Evropska unie

Úsloví o dobývání se do otevřených dveří známe všichni. Jeho podstatu nyní naplnil předseda Evropské komise José Manuel Barroso, když vystoupil se svým plánem boje s dluhovou krizí. Volá po naplnění červencové dohody o posílení pravomocí záchranného fondu eurozóny a o další pomoci Řecku, po rekapitalizaci bank a po dalším prohloubení integrace.

Opravdu samá žhavá novinka, chtělo by se říci. O prvních dvou záležitostech se už měsíce mluví dnes a denně, další kroky směrem k užší integraci má ještě tento měsíc navrhnout „evropský prezident“ Herman Van Rompuy. V čem tedy tkví přidaná hodnota plánu, s nímž předseda Evropské komise přichází? V ničem. Pokud nepočítáme jeho zmínku o nutnosti pokročit v budování jednotného trhu v rámci unie.

Barrosovo vystoupení je ale zbytečné jen zdánlivě. Předseda Evropské komise dnes nehraje o nic menšího než o vliv, jejž bude v příštích letech jím řízená instituce v Evropské unii mít. Komise v tomto smyslu už od počátku finanční krize prohrává. Hlavní slovo v unii přebírají členské státy a Evropská centrální banka. Nejdůležitějším orgánem z hlediska koordinace hospodářské politiky se má stát Evropská rada, tedy summit lídrů členských zemí. A množí se názory, že s dluhovou krizí si nakonec unie poradí, jen když ECB vystoupí s ochotou garantovat italské a španělské dluhopisy.

Vliv komise se úměrně tomuto dění zmenšuje. V Česku by mělo jít o znepokojující zprávu pro odpůrce i příznivce evropské integrace. Pro malé a středně velké země je Evropská komise nepostradatelná. Jako strážkyně evropských smluv dbá na to, aby velcí nepřeválcovali ty menší. Její současný předseda Barroso, pravda, leckdy velkým zemím evidentně stranil. Ale bývalý portugalský premiér nebude bruselské exekutivě šéfovat věčně.

Pokud význam komise skutečně upadne, není těžké si představit budoucí mocenské poměry v unii, zvlášť za velmi pravděpodobné situace, že se eurozóna vydá na cestu k těsnější integraci. Ve skupině sedmnácti zemí s eurem bude váha německo-francouzského tandemu ještě mnohem vyšší než dnes. Státy s vlastní měnou nebudou mít mnoho možností, jak čelit rozhodnutím, na nichž se shodne eurozóna. A to bude nepříjemné zejména ve chvíli, kdy dojde na otázky kolem jednotného trhu. Česku blízcí spojenci, tedy liberální země typu Británie či Švédska, v eurozóně nejsou.

Silnou Evropskou komisi prostě potřebujeme, aby hájila naše zájmy. V tomto smyslu už se vyjádřili i mnohem větší a vlivnější hráči – Itálie nebo Nizozemsko. V Česku však jako by právě probíhající přesun vlivu uvnitř unie nikoho příliš nezajímal.

Autor je redaktorem ČRo1 – Radiožurnálu

Čtete rádi E15.cz? Dejte nám hlas ve finále ankety českého internetu v kategorii zpravodajství.