Ruská agrese na Ukrajině s sebou nese zásadní odvetná opatření ze strany EU včetně poměrně rozsáhlých sankcí, ale i toho, že řada západních společností už nechce s ruským trhem nic mít. Týká se to pochopitelně i telekomunikací. Ruským operátorům reálně hrozí nedostatek dodávek technologií, a hlavně problémy s poskytováním pravidelné podpory od výrobců v podobě bezpečnostních i funkčních aktualizací.
Oba hlavní evropští výrobci, tedy Nokia a Ericsson, už v srpnu ohlásili, že se z ruského trhu stahují. Jejich technologie mají asi třicetiprocentní podíl na ruském trhu, zbytek připadá na čínské firmy Huawei a ZTE, přičemž ta větší z nich Huawei o svém dalším působení v Rusku mlčí. Z toho, co reálně dělá, ale vyplývá, že ruský trh také nevidí jako perspektivní, protože dle zpráv ruských médií nepřijímá nové objednávky, část svých zaměstnanců pustila na dlouhou dovolenou a část nedávno přesunula do Kazachstánu a Uzbekistánu. Ze situace tak zřejmě bude nejvíc profitovat čínským státem majoritně vlastněné ZTE.
Ericsson i Nokia komentovaly svůj exit z ruského trhu vcelku stručně a bez podrobností v posledních investorských prezentacích i v konferenčních hovorech k výsledkům. Pro Ericsson to bude znamenat asi 115 milionů dolarů v ušlých tržbách ročně, pro Nokii asi sto milionů. Důvodem je velmi pravděpodobně obava o to, aby pokračující přítomnost na ruském trhu neznamenala reputační problémy. Což je logické, třeba Ericsson nepotřebuje další poškození své pověsti poté, co letos v červnu vyšlo najevo, že zřejmě platil výpalné Islámskému státu výměnou za možnost dále provozovat svůj byznys v Iráku, za což si vysloužil i vyšetřování od amerického finančního regulátora.
Evropské sankce jinak uvádějí výjimku na dovoz telekomunikačního zařízení pro civilní mobilní a pevné telekomunikační sítě a americký sankční režim je v tomto prakticky stejný. Problémem je či bylo hlavně vlastnictví ruských operátorů, kdy se sankce dotýkají těch se státním vlastnictvím, jako je třeba největší operátor pevných sítí Rostelecom. Největší mobilní operátor MTS se zas musel kličkou zbavit majority v sankcionovaném holdingu AFK Sistema.
Generál Šedivý o ukrajinské protiofenzivě: Přichází velký válečný obrat?
Každopádně ruské orgány na to reagovaly, ministerstvo pro digitální rozvoj navrhlo zákon, jímž chce nařídit operátorům z velké části sdílet jejich infrastrukturu. To bude znamenat řadu technologických problémů. Základnové stanice si operátoři pochopitelně před válkou stavěli pro sebe a sdílení s ostatními subjekty znamená rozšíření na další frekvence, k čemuž bude potřeba změna licence od dodavatele. A to je po odchodu poskytovatelů technologií problém. Stejně tak zákon neřeší, zda má daná základnová stanice v lokalitě dostatečnou kapacitu k tomu, aby se k ní připojovali zákazníci ne jednoho, ale potenciálně čtyř ruských operátorů. To je další oříšek, protože některé technologie sdílení jedné základnové stanice mezi čtyři firmy prostě neumějí. I proto se k zákonu staví negativně ruský svaz průmyslu.
Operátoři sami už zhoršili podmínky pro své zákazníky. Tarify s neomezenými daty, na které v Evropě i u nás přechází stále víc zákazníků, v Rusku fakticky skončily. Obecně tarify od začátku roku operátoři zdražili a přišli i s novými poplatky, jako je 50 rublů (asi 20 korun) za pořízení nové SIM karty. Tento poplatek ještě vzroste, SIM karty jsou totiž v Rusku budoucí nedostatkové zboží, protože tři největší výrobci Thales DIS, Giesecke+Devrient a Idemia jsou všechno evropské firmy. A v ruských médiích se v posledních týdnech objevily stížnosti, že kvalita služeb upadá, hovory se přerušují a sítě jsou přetížené.
Podle ruského listu Kommersant část pracovníků obou skandinávských firem skončí v nové společnosti, kterou založili ruští manažeři pobočky Ericssonu. Navíc je velmi pravděpodobné, že technickou podporu, aktualizace a bezpečnostní záplaty si ruští operátoři nějak seženou, třeba přes svoje pobočky v ostatních státech bývalého Sovětského svazu, kam v minulosti z Ruska expandovali (takto je třeba MTS v Arménii a Megafon v Uzbekistánu). Paralelní dovozy a nákupy přes prostředníky koneckonců v Rusku pokvetou, samozřejmě to ale bude znamenat další zdražení služeb.
Rusové upínali své naděje i ke státnímu podniku Rostec, který měl být domácím výrobcem telekomunikačních zařízení. To je pochopitelně v současném Rusku naprosté sci-fi, protože Rostec jako státní organizace nemá žádnou šanci dostat se jednoduše k jakýmkoli komponentům a technologiím, u kterých by byla sebemenší možnost vojenského využití. Pravděpodobnost, že něco někdy dodá, je tak mizivá.
Stejně tak se ruští operátoři mohou prakticky rozloučit s větším nasazením 5G technologií do sítí, protože nebudou mít pořádně od koho nakupovat. Navíc nová zařízení pro ně budou drahá, protože dodavatelé, kteří v Rusku zbudou, si těžko nechají ujít možnost vydělat, když jim konkurenti vyklidili pole. Bude tak bezpochyby zajímavé sledovat, jak si ruští operátoři do budoucna poradí bez přístupu k technologiím od nejvýznamnějších dodavatelů.
Autor je spolupracovník redakce
