Nejpozději na jaře 2011 bylo jasné, že bankrot je matematickou nutností. První bankrot v březnu 2012 bylo možné ještě mediálně prodat jako mezinárodní pomoc. Bankrot řízeného typu postihl jen určité tranše dluhopisů a určité majitele. Mezinárodní organizace jako MMF nebo ECB zůstávají stále mezi seniorními věřiteli, kteří mají přednost. Neřízený bankrot by ovšem postihl i je.
To je jeden z důvodů, proč trvá snaha o „záchranu“ Řecka a jeho udržení v eurozóně. Mezi další důvody patří obavy z bankovní krize (zbytečné, ta již zjevně začala) a stará dobrá evropská ješitnost.
Nyní jsou možné zhruba čtyři scénáře: Zaprvé další řízený bankrot. Zadruhé neřízený bankrot se zachováním eura. Zatřetí neřízený bankrot a opuštění eura. A začtvrté nepravděpodobná možnost, že EU se nakonec lekne a řecký dluh „zatáhne“. Variantu, že se Řecko zázračným působením reforem „rozplatí“, můžeme vyloučit.
Neřízený bankrot je k velkému děsu evropských politiků a funkcionářů stále pravděpodobnější. Něco takového nečekali, nejsou připraveni a nevědí, co dělat. Rada je jednoduchá: teď už nic. Reformy, stabilizační fondy, garance, nic nepomůže. Otevřena zůstává jen otázka, zda si Řecko ponechá euro, či nikoli. Možnost vyloučení z eurozóny neexistuje. Možnost dobrovolného vystoupení také není snadná. Podle některých výkladů by musela obnášet i odchod z EU.
Po ekonomické stránce by výstup z eura znamenal velké trápení. Vlna bankrotů zasáhne banky, podniky i domácnosti. Ekonomika spadne ke dnu a životní úroveň se rychle propadne na úroveň sousedního Bulharska. Teprve pak podhodnocená měna podpoří hospodářský růst a země se odrazí ode dna. Podobně jako se to stalo v řadě asijských zemí po krizi v roce 1997.
Co by v tomto srovnání znamenalo udržení eura? Nadhodnocená měna bude postupně potápět hospodářství, nezaměstnanost poroste. Životní úroveň se bude postupně propadat na úroveň sousedního Bulharska. Po řadě let agónie všichni vzdělanější a mladší lidé odejdou na Západ. Zůstane předčasně zestárlá a zlomená země, permanentně závislá na mezinárodní pomoci a bez další šance odrazit se ode dna.
Řekněme si na rovinu, že neexistuje pádný důvod, proč by Řecko mělo být podstatně bohatší než Bulharsko. Hlavním zdrojem životní úrovně byly dosud dluhy a dotace – Řecko bylo největším příjemcem kohezních a strukturálních fondů v EU v přepočtu na velikost ekonomiky. Řecko ukazuje, že dotace nejsou zdrojem trvalé prosperity. Pozor na Evropany, i když dary přinášejí.
Autor je ředitelem pro strategii společnosti Partners
