Otázkou je, jak dlouho pozitivní nálada vydrží, než opět převáží názor, že ani v podstatě drobné úspory v rozpočtu, které vyvolaly tolik vášní v řeckých ulicích, zřejmě nebudou stačit.
Čeká nás proto ještě několik napínavých týdnů, během nichž se bude vyjasňovat další velkorysá půjčka od evropských institucí a MMF a více či méně dobrovolné krácení řeckých dluhů držených finančními institucemi. Bude se zároveň debatovat, zda a jak do řešení zapojit ECB, aby na svém portfoliu alespoň neprodělala. A když vše dobře dopadne, tak si všichni začnou opět všímat, jak bude Řecko své sliby a zákony převádět ve volební atmosféře do konkrétních opatření a výsledků. Jakkoli je tento výčet skutečně jen velmi povrchní, i tak bohatě stačí na to, abychom zůstali ostražití a krátkodobé záchvěvy optimismu nepřeceňovali. Formální bankrot Řecka totiž nadále zůstává relevantní variantou s pravděpodobností rozhodně vyšší než nulovou.
I když můžeme ocenit, že Řecko udělalo další z kroků k ozdravění svých veřejných financí, to nejhorší má pořád ještě před sebou. Po dlouhých letech zvyšování životní úrovně na dluh přichází další vlna jejího snižování, a tedy i dalšího nevyhnutelného ekonomického poklesu. S eurem nebo bez něj. Obojí by mělo velmi podobný výsledek. Po letech zadlužování přichází doba, kdy Řecko bude muset hospodařit takříkajíc za své. Velkorysá pomoc ze strany ostatních zemí EU sice Řecku pomůže, ale samotný řecký problém nevyřeší. Trochu pomůže i odpuštění části dluhů ze strany soukromých věřitelů, kteří na oplátku dostanou takřka bezcenné třicetileté dluhopisy s trochou hotovosti. Jádro svého problému si však musejí Řekové nakonec stejně vyřešit sami.
Takže nezbývá nic jiného než sledovat, jak se Řecku bude dařit s vnitřní devalvací. Tedy s poklesem mezd (životní úrovně), který nakonec vyvolá i snížení cen. Uvidíme, jak se podaří usměrnit výdaje státního rozpočtu na jedné straně a vybírat daně na straně druhé. I když si to rozvášněná ulice nepřipouští, na výběr Řekové nemají.
Jak řecký bankrot asi dopadne, začíná být zřejmé čím dál více. Kolik bude nakonec stát, dosud jasné není. Stejně jako to, zda se Řecku vůbec někdy podaří znovu nabýt ztracenou důvěru. V každém případě do příštích učebnic ekonomie přibude nová kapitola o státním bankrotu za asistence EU.
Autor je analytikem ČSOB
