Merkelová jako nový Chamberlain. Německá důchodkyně rozjímá o umění získat čas

Bývalá německá kancléřka Angela Merkelová

Bývalá německá kancléřka Angela Merkelová Zdroj: Reuters

„Nechci se míchat do aktuální politiky. Je totiž strašně těžké mluvit o minulosti, protože se hned dostanete do současnosti. Jistá zdrženlivost je příkazem chvíle,“ říká Angela Merkelová
2
Fotogalerie

Německo nemá krále, ale vlastně by ho rádo mělo. A tak tuto roli majestátní postavy, která určuje styl politiky a umožňuje identifikaci se společenským systémem, plní postava kancléře či kancléřky. Podle průzkumů je hlavní ikonickou postavou v tomto směru stále Konrád Adenauer, první poválečný kancléř, který řídil západní Německo prvních čtrnáct let po jeho vzniku v roce 1949. Adenauer je otcem zakladatelem, něco jako český Masaryk, je ale také strůjcem „německého ekonomického zázraku“. A bohatství a sociální stát jsou tím, co drží Německo pohromadě podobně jako černé svědomí spojené s nacistickými zločiny. Druhý je v žebříčku Helmut Kohl, kancléř sjednotitel, třetí už Angela Merkelová.

Umístění Merkelové má svůj prostý časový důvod: většina lidí z mladší generace nikoho jiného ani nezná, žili celý svůj život za kancléřky Merkelové a tak je to „jejich“ kancléřka. Neutuchající zájem o političku, která před rokem po šestnácti letech vládnutí odešla z kancléřství, se ale nedá vysvětlit jen jistou nostalgií nebo faktem, že je to jediná žena mezi tolika muži. Vztah k Merkelové má onen majestátní podtón (přece jen byla nejmocnější ženou planety, respektovali ji státníci celého světa), pel někoho, kdo překračuje běžný politický provoz, tu stále je.

Rok na odpočinku

Projevuje se to i v rozsáhlém titulním tématu týdeníku Der Spiegel, které přináší nejnovější vydání tento týden k prvnímu výročí kancléřčina odchodu z politiky. Celý text – autorem je redaktor Spiegelu Alexander Osang, který moderoval první vystoupení kancléřky po vypuknutí války na Ukrajině v Berliner Ensemble a strávil s ní později řadu týdnů – je nesen v jistém melancholicko-nostalgickém naladění.

Kancléřka je exulantkou v zemi nikoho, hledá si svou parketu političky na odpočinku, relaxuje, pouští si filmy a seriály, třeba Tykwerův hit Babylon Berlín nebo Korunu. Královna Alžběta II. je vůbec velmi zajímavým rámem textu, Merkelová neskrývá okouzlení zesnulou britskou královnou a lehce naznačuje, že byla pro ni po celou dobu v politice velkým vzorem.

Kdy se omluví za Putina?

Britská kultura a politika je pro exkancléřku překvapivě větší inspirací než kdokoli v Evropě. Ve Spiegelu se vrací k Winstonu Churchillovi, jehož paměti teď „náhodou“ přečetla, překvapená, že „Churchill byl ve válce jako doma (byl v ní rád), byl tedy mým pravým opakem,“ vysvětluje Merkelová, která je nucena se také neustále vracet k současné válce na Ukrajině. Stále se živě zajímá o politiku, ale nechce do ní svým vystupováním zasahovat, přestože by všichni strašně rádi slyšeli, jak říká – „Omlouvám se, že jsem Putina podcenila, více na něj netlačila a více nepomáhala Ukrajině“. Ne, to se nestane…

Profil Vladimira Putina:

Video placeholde
• Videohub

Do detailu se také rozebírá výzdoba kanceláře bývalé političky, jíž vévodí Kokoschův obraz Adenauera, ale i malá soška jistého řeckého boha. Kairos, jak se bůh jmenuje, je tu připomínkou vhodného času, tedy schopnosti rozhodovat správně v pravý čas, což je téma, které kancléřku dost trápí.

Do českých médií se ze Spiegelu dostala jen zmínka o Putinovi, pro něhož byla kancléřka už mocensky mimo hru, a protože „Putina nic než moc nezajímá“, jak vysvětluje Merkelová, nešlo s ním nijak hnout.

Mnichov a Minsk

V článku je ale zásadnější pasáž, v níž bývalá šéfka německé vlády mluví o inspiraci filmem Mnichov, o jiném obrazu Chamberlaina a o paralele k zasedání NATO v roce 2008, kde Merkelová ještě odmítala vstup Gruzie a Ukrajiny do aliance, a také o pozdější snaze udržet Putina po anexi Krymu na uzdě minskými dohodami. V tom všem měl prsty „bůh pravé chvíle“ Kairos.

Chamberlain ve filmu Mnichov (hraje ho Jeremy Irons) není zbabělec, který hodí Hitlerovi snadnou československou oběť, nýbrž prozíravý stratég, který za ústupek Hitlerovi získává čas na dozbrojení Británie, jež se bude moci bránit Hitlerově agresi a změnit i běh války. Tak to vysvětluje Merkelová, když přijde řeč na dohody z Minsku: i to byl pokus, jak vytvořit časový nárazník a připravit se na ruský útok.

„Merkelová věří tomu,“ shrnuje diskuzi s exkancléřkou Alexander Osang, „že už tehdy v roce 2008, ale i později při jednání v Minsku byl získán čas, který mohla Ukrajina využít k tomu, aby se mohla lépe postavit na odpor ruskému útoku. Stala se z ní mezitím silná a dobře vyzbrojená země. Tehdy bylo přitom téměř jisté, že by Ukrajinu ruské jednotky převálcovaly.“

Merkelová jako nový Chamberlain, vytvářející čas pro vyzbrojení Ukrajiny, to by asi od bývalé kancléřky, obviňované z toho, že v zájmu německého energetického svazku s Ruskem hodila Ukrajinu přes palubu, málokdo čekal. Vysvětlovat podrobně to ale zatím nebude, snad až někdy později, v nějaké klidnější době. „Nechci se míchat do aktuální politiky. Je totiž strašně těžké mluvit o minulosti, protože se hned dostanete do současnosti. Jistá zdrženlivost je příkazem chvíle.“

Přemýšlet o tom za Merkelovou ale můžeme teď všichni a můžeme se také zpětně ptát: Co bychom v roce 2008 či 2014 na jejím místě udělali jinak a o co lepší by to pro dnešní situaci na Ukrajině bylo?