Petr Fischer: Úspěch Scholzovy vlády nyní závisí na tom, jak utlumí chuť k protestům

Pravicoví aktivisté na demonstraci v Lipsku z 5. září 2022 drží transparenty vyobrazující německé politiky jako odsouzené zločince. Lidé protestují proti vzrůstajícím cenám energií a rostoucím životním nákladům.

Pravicoví aktivisté na demonstraci v Lipsku z 5. září 2022 drží transparenty vyobrazující německé politiky jako odsouzené zločince. Lidé protestují proti vzrůstajícím cenám energií a rostoucím životním nákladům. Zdroj: Reuters

Pokud se německá vláda kancléře Olafa Scholze v těchto týdnech bála, že kvůli energetické krizi zesílí sociální napětí v zemi, byly to především obavy z vývoje v bývalých východních zemích. A to nejen proto, že v nich má silné slovo pravicově protestní strana Alternativa pro Německo (AfD), která se inspirovala Putinovou kritikou Západu a v některých spolkových zemích na východě získala až čtvrtinu hlasů voličů. Byla tu i zkušenost z doby covidové, kdy se na východě spojovala extrémní pravice s AfD, levicovými extremisty a s dalšími hnutími, jež v covidových opatřeních vlády viděla útok na svobodu. Na ulicích tehdy byli ale i rozčilení a nijak neorganizovaní občané, kteří zkrátka jen cítili sociální ohrožení a projevovali strach o existenci.

Německé tajné služby, Úřad na ochranu ústavy, se proto obávaly, že demonstrace proti vládě mohou v době válečné energetické krize dosáhnout podobné intenzity. Německá společnost má hluboko v paměti i vzpomínky na desetitisícové demonstrace v době migrační krize v roce 2015, kdy se v Drážďanech a širším saském okolí formovalo protimigrační hnutí Pegida, na jehož protestní energii nakonec vyrostla a získala svou sílu i Alternativa pro Německo.

Třetí vládní balíček zabral

Tyto obavy se zatím nevyplnily. Může to být proto, že Scholzova vláda postupně přijímá opatření snižující sociální napětí, která lidem v krizi skutečně pomáhají. Ještě na začátku srpna to ale neplatilo a celá polovina voličů AfD byla přesvědčena, že vláda dělá málo. Nespokojeni byli i voliči vládních stran. Třetí balíček pomoci v hodnotě 65 miliard eur, zahrnující mimo jiné 300 eur pro důchodce, 200 eur pro studenty a další finanční pomoc pro domácnosti i podniky, rozčilení spo­lečnosti ve východních zemích přibrzdil. A tak se i na demonstraci proti vládě v saském Lipsku dostavily jen dva tisíce lidí. Převážně ti, kteří se v ulicích objevovali už během covidových protestů za svobodu.

Slovo „svoboda“ nese ve svém názvu i extremistická skupina Svobodné Sasko, která chtěla po vzoru koronavirových protestů uspořádat i demonstrace proti rostoucím cenám energií. Na mušku si vzali ministra hospodářství Roberta Habecka (Zelení). Jeho figurína oblečená do oranžového munduru vězně z Guantánama, případně ve variantě Habeck ve středověké kládě na pranýři, měla putovat městy jako filtr občanského hněvu. Jedna taková akce proběhla ve městě Heidenau, ale nezaujala. Lidé se k protestům nepřidali, podobně jako se nepřipojili k protestním pondělkům, které po vzoru slavných demonstrací z roku 1989 měly probíhat v Lip­sku. Tehdy ulicemi města chodily desetitisíce lidí, a to tak dlouho, než padla Honeckerova vláda a později i celý režim.

Drahé energie a zastropování cen:

Video placeholde
• Videohub

Po boku takových demonstrovat nelze

Důvodem, proč lidé do ulic tentokrát nechodí, je kromě vládní pomoci, která je masivnější, než se ještě před měsícem zdálo, především postoj východoněmecké levice a odborů. Odboráři se chystají na vlastní protesty, protože sociální situace na východě země je podle nich těžká i bez dopadů rostoucích cen energie. Levicové strany, které mají ve východních spolkových zemích velkou politickou moc, se zase distancují od Svobodného Saska, ale i od AfD, které podle Levice zneužívají situaci a přilévají zbytečně olej do ohně.

„Tito pondělní demonstranti a poutníci v Durynsku a v Sasku, to je zvláštní směsice pegidistů, xenofobů, koronaskeptiků a lidí podporujících Putina, kteří také mávají ruskou vlajkou,“ vyjádřil se k věci v médiích durynský premiér Bodo Ramelow, nejpopulárnější levicový politik na východě země a možná i v celém Německu. „S takovými lidmi nelze chodit na demonstrace. Musíme si držet odstup od lidí, kteří odmítají svobodnou společnost.“

Toto odmítnutí ze strany levice a odborů je zatím natolik silné, že pondělní demon­strace v Lipsku vypadají jako náhodný shluk lidí, kteří šli kolem. Není ale všem dnům konec. Ramelowova Levice ani odboráři nejsou spokojeni se sociální situací na východě Německa a k případným demonstracím jsou připraveni. Zejména odbory chtějí během září a října vyhodnotit situaci a pak se rozhodnout, zda za větší pomoc občanům v energetické a cenové krizi vystoupit i protestem v ulicích, nebo ne. Není to německé specifikum, čeští odboráři budou protestovat 8. října.

Propast mezi východem a západem

Německým odborářům i levicovým politikům pomáhají v argumentaci čerstvé statistiky. Vyplývá z nich, že rozdíl v příjmech mezi východní a západní částí Německa se dále prohlubuje. Zatímco na západě si Němci vydělají ročně v průměru 55 797 eur (asi 1,4 milionu korun), východní Němci jen 43 624 eur (1,09 milionu korun). Rozdíl 12 173 eur ročně (305 tisíc korun) je o více než dvě stě eur vyšší než loni. Dopad inflace a vysokých cen energií je tedy na východě Německa objektivně mnohem citelnější. Úspěch Scholzovy vlády teď z velké části závisí na tom, zda tento protestní potenciál dokáže utlumit. Uvidí se už v říjnu a v listopadu.