Petr Frisch: Čísla kolem stravenek nesedí

ilustrační foto

ilustrační foto Zdroj: E15

V minulých dnech byl Miroslav Kalousek již podruhé zvolen nejlepším ministrem financí rozvíjejících se zemí. Pečlivě si pěstuje image zásadového strážce státní kasy. Naposledy oznámil, že stát nemá ani korunu, již by přidal na stavbu silnic a dálnic. Jenže ne vše musí vyjít a ne vždy je boj proti rozpočtovým schodkům skutečnou prioritou.

Stravenky a paušál

Shrňme nejprve rozpočtovou situaci země, za niž je ministr financí odpovědný. V době mírného ekonomického oživení byl rezort financí nucen v minulých dnech konstatovat, že se mu nedaří vybírat daně tak, jak předpokládal. Ke konci srpna byly celkové příjmy státního rozpočtu o 3,8 miliardy korun nižší než v roce 2010 a schodek se v meziročním srovnání zvýšil o plných deset procent. Nepříznivá čísla vyvolala další diskuze nad potřebou zvedat ještě výše DPH, tedy zaplatit rostoucí manka z peněz lidí.

Zcela mimo tyto debaty ministerstvo financí představilo svůj nový odhad výnosů ze záměru na zrušení daňového zvýhodnění závodního stravování a stravenek. Ministerstvo k tomu nyní uvedlo, že to bude pro státní rozpočet znamenat dodatečný výnos 17 miliard korun. Ještě na jaře týž úřad uváděl částku pět miliard.

Problém je, že nové číslo je zcela mimo realitu a nelze se k němu dobrat žádnými výpočty.
Počítejme společně: celkový objem podporovaného stravování je zhruba 23,7 miliardy korun ročně (kantýny plus stravenky). Pokud by stát byl schopen nařídit všem ekonomickým subjektům, aby i po zrušení daňových výhod poskytovaly příspěvky na stravování v nezměněné výši, mohl by očekávat dodatečný výběr na daních a pojistném ve výši necelých 15 miliard korun ročně. Zároveň chystané zavedení daňového paušálu způsobí výpadek příjmů ve výši asi 12 miliard korun. V hyperoptimistické variantě by tak zrušení výhod pro benefity mohlo hypoteticky skončit ziskem státu, nikoli ale ve výši 17 miliard korun, nýbrž necelé tři miliardy.

Stát v minusu

Naštěstí ale nežijeme v centrálně plánované ekonomice. Firmy se o svých výdajích rozhodují svobodně. Zaměstnavatelé zkrátka budou na jakékoli daňové zvýšení nákladů reagovat jejich omezováním. Výjimkou nejsou samozřejmě ani zaměstnanecké benefity. Otázkou pouze zůstává, jak velké toto omezování bude.

Průzkumy agentur i zaměstnavatelských svazů ukazují, že více než dvě třetiny firem a institucí by při navrhované změně daňového režimu podporu stravování zcela zrušily nebo podstatně omezily.
V delším časovém horizontu, kdy budou reagovat i další společnosti, může objem zaměstnavateli podporovaného stravování klesnout až na 15 procent oproti současnému stavu. V takovém případě se ovšem stát dostane do výrazného minusu a celá operace pro něj bude znamenat ztrátu necelých devět miliard korun. V záporných číslech přitom budeme už v případě, že podporu stravování zachová celá polovina firem: stát v tomto případě prodělá 4,3 miliardy korun. Ani tento optimistický předpoklad však není reálný.

Prostředky a cíle

Letošní výběr daní naznačuje, že se ministerstvo financí není schopno „trefit“ do správných čísel. A nečekaný rozpočtový schodek nám kvůli nadhodnoceným a nereálným odhadům hrozí i příští rok. Přístup rezortu pak budí obavy, zda nereálné expertní odhady respektované instituce nejsou účelovým prostředkem k dosažení politických cílů.

Autor je partnerem společnosti Mazars