Centrální bankéři řekli, ať na letní prázdniny počítáme se základní úrokovou sazbou 6,5 procenta a možná i více. S tím počítají i finanční trhy a současně ukazují, že se tímto krokem dostaneme blízko maxima, které by mělo vydržet dalších devět měsíců. Poté by měl následovat postupný pokles. Ten může přijít i dříve, dojde-li k rychlejšímu poklesu inflace.
Co s tím může udělat konzervativní investor s malou manévrovací schopností, malými zkušenostmi a nepříliš velkými ambicemi? Po mnoha letech může vytvářet plnohodnotná konzervativní portfolia.
Řečeno fotbalovou hantýrkou může díky růstu úrokových sazeb a s tím spojeným slevám na trzích kupovat konzervativní dluhopisy s výnosem mezi pěti až šesti procenty ročně. Tato defenzivní část portfolia může plnit funkci obrany. Jde o stejné dluhopisy, které loni nabízely výnos začínající nulou. Ještě loni tak hrála obrana bez brankáře a inkasovala mnoho gólů. Dnes je to obrana s brankářem opět v akci, posílená vysokými úroky pro případ, že se útočníkům nebude dařit. A korunová obrana je na tom lépe než ta s logem dolaru a výrazně lépe než tým v eurech. Pokud chceme dávat góly, hodí se do týmu i útok a záloha.
Pokud chceme vyšší výnos, potřebujeme i akcie a nemovitosti. Těm se dlouhodobě daří, ale občas si berou oddech a občas je třeba část kádru vyměnit. U akcií to probíhá letos. Díky slevám může běžný investor posilovat „útok“ prostřednictvím pravidelných dlouhodobých nákupů akciového fondu. Slevu lze aktivně využít buď dočasným zvýšením investované částky, nebo frekvencí nákupů. Tak jako nemá smysl hrát jen se samými obránci nebo útočníky, nemá smysl sázet vše na akcie či dluhopisy. Konzervativní investor využívá všeho, co dělá portfolio úplným. Každý si musí rozhodnout, zda chce silnější obranu, nebo útok, ale po letech má v použitelném kádru konečně i konzervativní dluhopisy.
Autorem je investiční ředitel Amundi.
