Demokraté a republikáni s tradicí z občanské války
Nezávislí kandidáti to ale v americké politické struktuře mají krajně obtížné. Demokraté a republikáni, dvě strany, které politiku vytvářejí od dob občanské války, suverénně dominují politickému myšlení země.
Ve Spojených státech přitom působí desítky „třetích“ stran. Jen málokdo z voličů ale kdy slyšel o Straně ústavy, Libertariánské straně nebo o Zelených. A i kdyby je voliči znali, nejspíš by pro ně stěží hlasovali. „Na třetí strany se dívají s podezřením,“ říká o voličích Greg Odom ze Strany ústavy. Kromě tradice je nasnadě i další problém: peníze. Volební kampaň je dlouhá a čím dál se kandidát dopracuje, tím i finančně náročnější.
A nejde jen o medializovaný maraton prezidentských primárek. Nepříliš známý senátor Barack Obama oznámil kandidaturu v únoru 2007, téměř rok před začátkem primárek. V následujících měsících se mu podařilo vybrat rekordních 778 milionů na vedení kampaně. Nikdo z nezávislých kandidátů tehdy nesehnal více než pět milionů. Bez peněz je nemožné pokrýt plat zaměstnanců, nájem kanceláří, dopravu na mítinky a hlavně nákladný vysílací čas pro televizní spoty.
Internetové hlasování snad, peníze ale určitě
„Pokud chceme v této zemi třetí stranu, bohužel za ní bude muset stát multimilionář,“ nechal se slyšet Ralph Nader, legendární postava prezidentských voleb. Oddaný liberál a bojovník za práva spotřebitelů ví, o čem mluví. Od roku 1992 kandidoval ve všech prezidentských volbách, nikdy ale nezískal více než 2,7 procenta hlasů.
Za zásadní považuje i přístup do médií. Když v roce 1992 získal nezávislý kandidát Ross Perot možnost debatovat před kamerami s Georgem Bushem starším a Billem Clintonem, jeho preference vystřelily. Perotovi nakonec dalo hlas bezprecedentních 18,9 procenta voličů.
I v letošních prezidentských volbách budou mít nezávislí své místo. Hnutí Americans Elect chce v létě na základě internetového hlasování nominovat umírněného centristického kandidáta. Bude ovšem opět záležet hlavně na penězích, zda si ho voliči vůbec všimnou.
