Evropští činitelé trvají na tom, že euro zůstane navěky a žádný jejich summit se neobejde bez rituálních prohlášení, že Evropa udělá cokoli, aby jednotnou měnu zachránila. Gideon Rachman ale připomíná, že euro nemá být cílem, nýbrž nástrojem na podporu hospodářské prosperity a politické harmonie v Evropě. „S přibývajícími doklady toho, že funguje přesně naopak, je načase přemýšlet ne o tom, jak euro zachránit - ale jak jej zrušit, nebo přinejmenším umožnit odchod nejslabších členů,“doporučuje Rachman.
Rachman: Důvedem dluhové krize je vadné euro, ne iracionální trhy
Pro evropské lídry je podle Rachmana kvůli hrdosti, strachu, ideologii a osobnímu přežití mimořádně těžké si přiznat, že euro je podstatnou součástí celého problému. Hledají tak pro krizi jakákoli jiná vysvětlení. Od nedodržování pravidel členskými zeměmi a nedostatečnou politickou strukturu přes iracionalitu trhů a slabé nástroje obrany typu „eurovalu“ po nespokojenost obyvatelstva.
Nic z toho ale nemíří na jádro problému. Podle Rachmana se po zhruba desetiletí existence eura ukázalo, že „měnová unie sjednocující rozdílné země s rozdílnou mírou ekonomického rozvoje a velmi rozdílnými politickými kulturami je vnitřně vadná“.
Rachman to dokládá tím, že euro přispělo k vytvoření krize předně tím, že způsobilo prudký pokles úrokových sazeb v jižní Evropě, což povzbudilo země jako Řecko a Itálii k dalšímu silnému zadlužování. Nyní euro vyžaduje, aby Itálie a další země, které jsou tradičně zvyklé řešit zadluženost inflací a devalvací, uskutečnily „vnitřní devalvaci“ s propadem mezd a masovou nezaměstnaností.
Řecko není izolovaný případ
Slabiny eura obnažila globální finanční krize a dnešní dluhová krize propukla, když EU nedokázala vyřešit řeckou krizi a přesvědčit trhy, že Řecko je izolovaný případ. Trhy si všimly, že Řecko je sice extrémní případ, ale není nijak unikátní, a že například Itálie má řadu charakteristik společných s Řeckem. Zřetelně je zranitelné Španělsko a obávat se začíná i Francie, konstatuje Rachman.
Tváří v tvář rostoucím problémům už zastáncům politiky „zachránit euro, ať to stojí, co chce“ zbyla k obhajobě stále nevěrohodnější řešení, píše komentátor. Sotva věrohodné je jak částečné oddlužení Řecka, tak schopnost Itálie přesvědčit trhy o svém fiskálním zdraví nebo neomezené nákupy státních dluhopisů Evropskou centrální bankou.
Zánik eura nemusí znamenat konec Evropské unie
Vyhlašované dlouhodobé řešení, které má spočívat ve fiskální unii a politické federaci je s ohledem na rychlost krize nesmírně vzdálené a v každém případě velmi nepravděpodobné. Podle Rachmana totiž současný chaos odhalil, že evropská solidarita v podstatě neexistuje.
Rozpad eurozóny bude jistě obtížný a nebezpečný a načas může vzniknout ekonomický a politický chaos. Někteří tvrdí, že zánik jednotné měny zničí samu Evropskou unii, takový alarmismus se však může stát sebenaplňujícím se proroctvím, varuje Rachman. I bez eura by podle něj měly přežít základní vymoženosti evropské integrace jako jednotný trh, cestování bez hranic nebo spolupráce v zahraniční politice.
