Úspory, ke kterým se krachující ekonomika od předloňska – od přijetí první pomoci za 110 miliard eur – zavazuje, však zatím znamenají jen prohloubení bídy země.
Nezaměstnanost v Řecku dosáhla na sklonku roku 21 procent (z pětimilionové pracovní síly je tak bez práce jeden milion lidí a celkem tři miliony lidí se pohybují na hranici chudoby nebo pod ní), průmyslová výroba spadla meziročně o 15 procent a řecké hospodářství, závislé na transferech od státu a službách navázaných především na výkon ekonomiky, má klesnout o dalších pět procent. Škrty obsahují mimo jiné snižování minimální mzdy, penzí, propouštění a dříve schválené zvyšování daní a privatizaci. To opět sníží spotřebu a zřejmě i výběr daní.
K 20. březnu musí Řecko splatit věřitelům 14,4 miliardy eur. Pro představu, stejně velký je celoroční objem exportu této země. Proto Řecko finanční pomoc rovnou použije na splátky dluhu. Bez ní by muselo vyhlásit bankrot.
Země se v bankrotové situaci reálně nachází od května 2010. Od té doby se všechny ukazatele nehledě na schvalování úsporných opatření zhoršují. Hlasy, že by eurozóna měla Řecko „pustit“ a nechat mu znovuobnovit flexibilnější drachmu, se ozývají stále častěji. S obrovským rozpočtovým deficitem (loni kolem deseti procent HDP) se chatrná ekonomika nevypořádá, i kdyby jí věřitelé umazali všechny zbývající dluhy, protože na trhu nové peníze nezíská a sama se financovat nedokáže.
Nepustit Řecko je ale dlouhodobě prosazované politické rozhodnutí. Evropští lídři nechtějí vystavit měnovou unii reputačnímu riziku, bankovní systém odlivu vkladů a finanční trhy panice. Ovšem je velice pravděpodobné, že ani nová mezinárodní pomoc, pokud dopadne, nezabrání opakování současné situace. Že Řecko bude opět na pokraji bankrotu těsně předtím, než bude muset zaplatit další větší splátku dluhu.
