Při zachování této tradice by druhá vláda Roberta Fica měla být ještě horší variantou, než byl Ficův první pokus. Ten byl poznamenán skandálními tendry, válkou s médii, výměnou 11 ministrů a nezvládnutím ekonomické krize, což nakonec v roce 2010 vrátilo k moci pravici. I když jenom na rok a půl.
Protože Fico
Pro vzpomínanou teorii upadajícího výkonu existuje dost argumentů, ale stejně tak i proti ní. V novém Ficově kabinetu už nejsou ministři za Slovenskou národní stranu ani za HZDS, což je jednoznačné plus. Fico už nemusí dělat koaliční obchody a přivírat oči nad přešlapy koaličních partnerů.
Spoléhání se výhradně na vlastní zdroje ovšem ukázalo, jak je Ficova strana personálně a odborně vyprázdněná. Argument „protože Fico“ je snad dobrý pro získání masivní voličské podpory, ale na kompetentní vládnutí to nestačí.
Tuto chabou profesionální základnu si zřejmě uvědomoval i sám Robert Fico. Proto se snažil získat koaličního partnera navzdory tomu, že ho početně kvůli vládnutí nepotřeboval. Velmi dobře ale věděl, že získat například Křesťanskodemokratické hnutí by znamenalo otevřít si cestu k několika kvalitnějším vládním nominacím, než které nabídl z vlastních zdrojů.
Záchrana renomé
S mnoha šéfy rezortů se totiž pojí různá podezření a pochybnosti, zda je Fico „svéprávným“ premiérem, anebo spíše převodníkem zájmů finančních a lobbistických skupin. Platí to nejen o budoucích ministrech obrany (Martin Glváč) a zdravotnictví (Zuzana Zvolenská, bývalá zaměstnankyně Penty), jejichž propojení na ekonomické zákulisí Smeru nelze nevidět.
Stejně zvláštní je i obsazení postu místopředsedy vlády pro velké investiční projekty. Má-li se tímto vicepremiérem stát Ľubomír Vážny, s nímž je spojen největší skandál s tendrem na výběr mýta, pak je třeba mít pochybnosti buď o Ficově úsudku, anebo o jeho svobodě rozhodování.
Ficova nabídka ministrů nebudí důvěru hlavně proto, že její většinu tvoří známé firmy s máslem na hlavě z předchozího vládního období let 2006 až 2010. I když několik jich Fico přesunul do rezortů, s nimiž neměli nic společného – třeba z exministra hospodářství Ľubomíra Jahnátka se stal ministr zemědělství.
Renomé vlády zčásti zachraňují nestranické nominace, ať jde o diplomata Miroslava Lajčáka na ministerstvu zahraničí, bývalého předsedu advokátní komory Tomáše Borce na ministerstvu spravedlnosti či podnikatele Tomáše Malatinského na ministerstvu hospodářství. V jejich případě je však otázkou, do jaké míry budou moci rozhodovat na základě své jistě nemalé kompetence a do jaké míry se budou držet stranické linie.
Nový Fico
Druhá Ficova vláda může překvapit jen příjemně. Jestliže ale víme, že eurozóna míří do tak těžkých časů, jaké předchozí vlády ani zdaleka nepoznaly, bylo by takové překvapení mimořádně nečekané. Vstřícný tón nového Fica vůči médiím a sociálním partnerům, ba dokonce i vůči opozici je bezpochyby příjemnou změnou. Ale bytelné předpoklady pro profesionální a kompetentní vládnutí vypadají přece jen jinak.
Autor je publicista
