Robert Malecký: Díry v Hamáčkově scénáři

Vicepremiér Jan Hamáček (ČSSD)

Vicepremiér Jan Hamáček (ČSSD) Zdroj: ČTK

Ruští diplomaté opouštějí Českou republiku
Ruští diplomaté opouštějí Českou republiku
Ruští diplomaté opouštějí Českou republiku
Ruští diplomaté opouštějí Českou republiku
Výbuch ve Vrběticích.
27
Fotogalerie

V divadelním kuse kolem cesty Jana Hamáčka do Moskvy zatím máme jedinou jistotu: ministrovi vnitra nesedí základní motivace a okolnosti. Celé to vysvětlování, že cestu plánoval jako kamufláž záměrů Česka, působí od začátku podivně a dovedlo koneckonců tým kolem reportéra Janka Kroupy až k ohlášené bombě o údajném směnném obchodu Vrbětic za vakcíny Sputnik V a pražský summit Biden-Putin.

Co naopak nevíme? Všechno ostatní! A kde chybějí fakta, tam se otevírá prostor pro spekulace, domněnky, argumentační fauly a osobní útoky.

Třeba v úterý mělo jednání sněmovny, které probíhalo v utajeném režimu, osvětlit okolnosti uzavřeného jednání na ministerstvu vnitra, aniž by klíčoví aktéři této schůzky dostali možnost promluvit. Parodie. Pokud by kdokoli chtěl vytvořit dojem, že Hamáček má co skrývat, nemohl by scénář vymyslet lépe.

Dnes, o den později, sněmovní divadýlko pokračuje: strany od rána jednají o stavebním zákonu a dohadují se, který pevně zařazený bod zase vyřadit, aby se mohli poslanci věnovat zásadní otázce české národní bezpečnosti. To už není parodie, to je fraška.

Když chybějí fakta, nastupují dojmy. Jan Hamáček dává všanc svou dobrou pověst („Já za to platím svou dobrou pověstí.“ - silný kalibr), ČSSD letákovou kampaní útočí na „barometr důvěryhodnosti Janka Kroupy“, mimochodem z marketingového hlediska chytrý tah, argumentačně je to samozřejmě faul, Miroslav Kalousek vytáhl kartu Hamáčkova spojence Michala Haška a jeho osm let staré lhaní o lánské schůzce. Nic proti, ale zase je to argument osobní, falešný, říká se mu unáhlené zobecnění.

Co se faktů týče, nikdo nic neví, zato to všichni vědí zcela přesně. Tábory jsou polarizované, zlý (hodný) Kroupa, zlý (hodný) Hamáček, nic mezi, je to jako v pohádce o Krakonošovi a Trautenberkovi. Podstata uniká. Zaměňujeme příčinu s následkem – místo hluchých míst v Hamáčkově několikatýdenním mlžení řešíme konkrétní obsah důvěrné schůzky v utajeném režimu za přítomnosti šéfů tajných služeb uprostřed zpravodajské hry s cizí supervelmocí. Nezbývá než popřát hodně štěstí.

Nebo se obrátit k podstatě. Proč se Jan Hamáček na pozadí sjezdu ČSSD pustil do – vzhledem k okolnostem kauzy Vrbětice – naprosto šíleného tahu s výměnou ministra zahraničí? Kde se vzala myšlenka jet do Moskvy pro Sputnik? Co to bylo za nápad s uspořádáním summitu Biden-Putin v Praze a jak ho chtěl Hamáček uspořádat bez vyjednávání s ruskou stranou? Proč pořád tvrdí, že šlo o zastírací manévr, aby Rusové nepoznali naše záměry ohledně vyhoštění diplomatů, když už byl usvědčen, že o nich Kreml dopředu věděl? A proč Hamáček stáhl z Moskvy našeho velvyslance, aniž by o tom věděl stále ještě úřadující ministr zahraničí Tomáš Petříček (ČSSD)?

Toto jsou ona fakta, která Hamáčkovi nesedí a nesedí mu od samotného počátku. Měl dva týdny možnost vystoupit a vysvětlit je. Místo toho se do příběhu dál zaplétal, až teď přišel Janek Kroupa s vysvětlením, které je podle něho „jedno z mála rozumných“ a dodává příběhu smysl. Což může mimochodem znamenat, že existují ještě nějaká další, a to by mohlo pro reportéry Seznam Zpráv a jejich zdroje znamenat menší problém. Vysvětlení jsme se ovšem od Hamáčka nedočkali ani na středeční polední tiskové konferenci. Oznámil, že autory reportáže zažaluje o 10 milionů korun, což je krok efektní … a to je asi tak všechno.

Hamáčkova story-line a díry v ní nám říkají jedinou věc. Ať už byl skutečný příběh jakýkoli, byl jiný, než nám ministr vnitra dva týdny předkládal. Čímž si sám ohřál vodu na polívku, ve které se teď koupe.