V souvislosti s válkou na Ukrajině se procházel moderátor po Moskvě a ptal se ruských občanů, co na válku říkají. Každý z těch komentářů byl děsivý, ale jedno téma se opakovalo, a to soběstačnost. Rusko prý Západ nepotřebuje, protože je soběstačné. Jenže to tak není. Kdyby bylo Rusko soběstačné, pak nebude 85. nejbohatší zemí světa, ale poslední či předposlední. Soběstačnost je jen jiné slovo pro chudobu.
„Nepotřebujeme americké zboží, vyrobíme si vlastní,“ říká jeden respondent. „Lítáme do kosmu,“ vysvětluje jiný, proč Rusko nepotřebuje nikoho jiného. „Rusko vyrábí skvělou elektroniku,“ tvrdí Ruska a uvádí příklad. Nepochybně umějí Rusové vyrobit leccos sami, ale bez spolupráce s celým svě-tem by to bylo mnohem dražší a bylo by toho mnohem méně. Ekonomové obří výhody směny nejen mezi jednotlivci, ale i mezi celými státy velmi dobře znají.
Sám otec ekonomie Adam Smith ve svém Bohatství národů odpovídá na otázku, proč jsou některé země bohaté a jiné chudé, jasně hned na první stránce. Je to otázka dělby práce. Jsme bohatí a užíváme si historicky bezprecedentní životní úroveň zejména kvůli tomu, že se nesnažíme vyrobit vše, co spotřebováváme. Rozhlédněte se kolem sebe. Nenajdete jedinou věc, kterou byste dokázali vyrobit úplně od začátku do konce sami. V deseti lidech už je to jednodušší, ale stále byste nechtěl žít na opuštěném ostrově jen s pár dalšími lidmi.
150 milionů Rusů je ještě lepší číslo a už nám umožňuje odpoutat se od přirozené chudoby, do které se každý z nás rodí. Co to znamená pro ruskou ekonomiku a pro trhy? Rusko mělo v současných cenách hrubý domácí produkt na hlavu před devíti lety o více než polovinu vyšší než dnes. Putinův režim vedl k chudobě sám od sebe dokonce i bez války. S válkou přijde propad, který ekonomové očekávají někde mezi deseti a třiceti procenty, samozřejmě zejména podle toho, jak dlouho bude invaze včetně mezinárodních sankcí trvat.
Institut pro mezinárodní finance odhaduje patnáct procent, což je dvakrát větší zásah, než byl dopad finanční recese v roce 2009. Spousta zboží a služeb nebude, ale budou i výrazně dražší a horší. Špatně se to měří, ale pro představu se situace Rusů dá přiblížit k jiným zemím. Před válkou bylo totiž Rusko, co se hrubého domácího produktu na hlavu týče, zhruba na úrovni Bulharska. Není to špatné, ale je to nejchudší ekonomika Evropské unie.
V roce 2013 přitom na tom ale bylo lépe než například Polsko. Desetiprocentní propad by shodil Rusko na úroveň Kazachstánu, dvacetiprocentní by z něj udělal ekvivalent Mexika, a kdyby se měla ruská ekonomika propadnout dokonce o třicet procent, našli byste ji v tabulce zemí někde mezi Gabonem a sousedící Rovníkovou Guineou. Mezi zeměmi střední Afriky, i když tedy mezi těmi mírně bohatšími. Hraje se o hodně.
Válka je pro Rusy volbou mezi životní úrovní Gabonu a Polska. Nemusí to být vidět na první pohled a je to hodně relativní. Chudoba se navíc nerozděluje rovnoměrně. I přes mlhu ruské propagandy ale stále více Rusů uvidí, že je možné se mít lépe. Že se měli lépe snadno zapomenou, ale životní úroveň ostatních států jim bude neustále připomínat, jak dobře se mohli mít, kdyby neměli v čele válečného štváče. Je naivní předpokládat, že hluboký propad životní úrovně změní politickou situaci v Rusku a obrátí Rusy proti Putinovi. Vedle počtu obětí ale lze na válku pověsit cenovku. A ta má spoustu nul. A bude jich o to víc, o co soběstačnější bude Rusko muset být.
Autor je hlavní ekonom Platební instituce Roger
