Cíl je ztrojnásobit hodnotu firem, do kterých vstupujeme, říká obchodní ředitel Jet Investment

Jak si vedou alternativní investice? Roste o ně zájem?

Roste, vidíme to na našich fondech a jejich kapitálu. Plánujeme čtvrtý fond, kde počítáme s hodnotou téměř devět a půl miliardy korun. U prvních fondů to byly asi čtyři miliardy, takže zájem jde nahoru. A netýká se to jen private equity fondů, ale také dalších alternativních investic, jako jsou nemovitostní fondy, venture fondy nebo private credit. Vidím tam obrovský růstový potenciál, mnohem vyšší než u tradičních investic na poli veřejných trhů.

Jak rychle se vám daří fondy plnit?

Záleží na tom, jak se daří předchůdcům. V tuto chvíli probíhají divestice na fondu Jet 2, které nám výrazně pomáhají zvyšovat zájem stávajících i nových investorů. Jakýkoli další úspěch je vždy zárukou toho, že noví investoři budou přibývat.

Jakou část vašich klientů dnes tvoří zahraniční investoři?

Do patnácti procent, dohromady soukromí investoři a instituce. Osmdesát pět procent máme v Česku a na Slovensku, což bereme jako jeden celek. Chceme posílit také u institucionálních investorů, zejména ze zahraničí. Aktuálně je poměr fyzických a institucionálních investorů asi šedesát sedm ku třiceti třem, ten chceme cílit na padesát ku padesáti. Zahraniční institucionální investoři jsou pro nás důležití, na poli alternativních investic chceme být považováni ne za lokálního, ale za regionálního hráče.

Jakou roli dnes hraje český kapitál na polském nebo německém trhu?

Stále větší. To je ostatně vidět i na velkých akvizicích mimo Česko. V portfoliu fondu Jet 3 máme třeba německou firmu Fiberpreg nebo polskou Plasti­well International. Takové nákupy mají velkou stopu českého kapitálu.

Takže Češi už do private equity umějí investovat?

Postupně se to učí. Spousta regionálních investorů si alternativní sektor teprve postupně buduje. Diverzifikace tady samozřejmě probíhá, nicméně objem peněz vložených do alternativních investic je u spousty investorů pořád menší, než by mohl a měl být.

Čím to je?

Obecně je u nás víc slyšet hlavně o veřejných trzích, kde investoři dávají do svého rozhodování občas více emocí než fundamentu. Kromě toho má spousta klientů alternativní investice spojené s nízkou likviditou. Ale i na tom teď pracujeme. Chceme vytvořit produkt, který nabídne alespoň částečnou likviditu. Bereme v potaz, že spousta investorů neví, jak peníze diverzifikovat. A zároveň se bojí, že by je mohli za pět let potřebovat. Proto jim chceme umožnit investovat diverzifikovaně do všech našich aktivit a současně nabídnout možnost převést si dvakrát ročně celou investici nebo její část do likvidity.

Vraťme se ke zmíněným divesticím. V loňském roce se vám povedlo prodat českou strojírensko­‑energetickou společnost Tedom, teď se pozornost upíná k polskému Rockfinu. Kde si ještě slibujete podobně vysoké výnosy?

Čekáme je také z tuzemské firmy 2JCP zaměřené na energetické technologie. Ta má dnes obrat téměř 2,3 miliardy korun, EBITDA je kolem 320 milionů korun. Když vidíme projekty, které získává i globálně, je nám jasné, že může být v rámci ziskovosti minimálně dvojnásobná. Je to dané tím, že plyn byl během posledních tří let hodně poptáván jako hlavní zdroj do elektráren, zároveň firma výrazně rozšířila svou vertikálu. To je obecně v rámci M & A, fúzí a akvizic, velký fenomén. Mnohem většího efektu dosáhnete tehdy, když firmu prodáváte víc rozkročenou. V případě 2JCP cílíme až na čtyřnásobek vložené investice, nejlepší scénář je ale ještě mnohem vyšší.

Dlouhodobě se zaměřujete právě na průmyslové podniky, letos jste ale vstoupili třeba i do pekárenské skupiny Náš Chléb.Není to krok mimo vaše tradiční obory?

Historicky jsme investovali do širokého spektra oborů, i když jsme často spojováni hlavně se strojírenstvím. A oblast longevity a zdravého životního stylu nás zajímá dlouhodobě. Vstup do skupiny Náš Chléb nám dával smysl, protože se objevila příležitost a my jsme si vyhodnotili zajímavou přidanou hodnotu i potenciál dalšího škálování. Mají obchodní síť franšíz, která může klidně ztrojnásobit obrat.

Jiří Voda, Jet Investment. | Zdroj: e15 Michael Tomeš

Může to do budoucna znamenat odklon od vašich tradičních oblastí?

Neřekl bych odklon, spíš rozšíření investičních aktivit do dalších segmentů. Pořád nás zajímá strojírenství, stavební materiály, automotive, železnice, zdravotnictví nebo zdravá strava a potravinové doplňky.

Nové jsou také vaše investice do start­‑upů, jimž jste se spíš vyhýbali.Čím to, že jste změnili názor?

Byl to přirozený vývoj z toho pohledu, že když máte velkou průmyslovou firmu, je třeba reagovat na nové výzvy v rámci inovací. Potřebujete produkt, který má přidanou hodnotu. Něco, co v rámci inovací a průmyslu 4.0 povede k úspoře nákladů nebo získání nového pohledu na tradiční problematiku. Právě technologický průmysl a inovace jsou v Evropě velmi křehké. Máme tady sice tradici, což je skvělá věc, ale potřebujeme ji dostat do výhody.

Jak na zařazení venture kapitálu reagují vaši investoři?

Pořád platí, že hlavní kotvou je private equity. Venture je jakýsi doplněk, čemuž odpovídá i velikost fondu. Cílová částka je nastavená na 1,25 miliardy korun. Dnes jsme zhruba na dvou třetinách, někdy do poloviny roku 2026 očekáváme dosažení cílové úrovně.

Nebojí se investoři většího rizika, jež je s venture kapitálem spojené?

Nebojí, ostatně do něj vždy dávají menší podíl majetku než do private equity. Venture slouží především jako další diverzifikátor. Nyní máme čtyři projekty, cílíme až na dvacet.

Jaké další akvizice nyní řešíte?

Ve všech našich sektorech, v private equity, real estate i ve venture, máme v tuto chvíli ve frontě několik projektů čekajících jen na kapitál, který po naplnění jednoho fondu automaticky přechází do dalšího. Pokud jde o částky, v nichž se pohybujeme, u private equity jsou to firmy v hodnotě od půl do tří miliard korun, v real estate segmentu do dvou miliard korun a u venture kolem padesáti milionů korun.

Co dalšího vás kromě hodnoty firmy zajímá?

Musíme vědět, co s firmou budeme dělat a jak ztrojnásobíme její hodnotu. Naše investice jdou vždy s návratností, v private equity cílíme na sedmnáct až osmnáct procent, u venture kolem dvaceti procent a v real estate kolem deseti procent. Když chceme v průběhu plus minus sedmi let něčeho takového dosáhnout, znamená to nejen, že nebudeme škrtat, ale také že tu firmu budeme dál rozvíjet. To je důvod, proč jsme při výběru tak konzervativní. Ze sta firem, které nám projdou rukou, vybereme jednu.

Které země jsou pro vás nejatraktivnější, pokud jde o nákupy?

Myslím, že Česko a Polsko zůstane na­ší hlavní doménou. Souvisí to i s tím, kde máme kolegy. Jsme v Praze, Brně a ve Varšavě. Německo nebo Rakousko jsou pro nás spíš nadstavba.

Souvisí to s tím, že nákupy v Německu nebo Rakousku jsou složitější?

Jde spíš o to, zda je management blízko rozhodovacím mechanismům. Dokážu si představit, že Německo budeme řešit ve větším měřítku, ale až poté, co tam otevřeme vlastní kancelář. Když máte lokální lidi, kteří mohou flexibilně fungovat v místních firmách, pak je ta spolupráce úplně jiná, než když to řídíte z Prahy nebo Brna.