Ale prozatím se moc nepoukazuje na nový trend u nejbohatších – opouštění akciových trhů a přelévání majetku do nejtradičnější jistoty. Půdy. Přitom právě k tomu již lehce dochází, a pokud se naplní nepříliš optimistické scénáře vývoje finančního sektoru, bude k tomu docházet mnohem výrazněji.
Co však potom s tou půdou? Umím si představit, že čeští manažírci by na ní postavili golfová hřiště. Ale teď trochu vážněji. Zkolabuje-li finanční systém, jak jej známe, bylo by celkem zábavné, kdyby si nejbohatší lidé světa těsně před tím koupili celý svět. Babiš, Kellner a spol. by si mohli koupit Českou republiku, majitelé J&T třeba Slovensko, na rozdělení dalších zemí či jejich částí by se jistě také našli kupci. A obyvatele jednotlivých teritorií by tito landlordi jednoduše zaměstnali.
Jak vidno, když něco řídí efemérní stát či ještě efemérnější „mezinárodní společenství“, mnoho dobra nevzniká. Ale co kdyby se o řízení pokusili vrcholoví manažeři? Jistě by skončily velkolepé projekty typu cestování do vesmíru (protože by na to nikdo neměl), na druhé straně by alespoň v první generaci skončily války.
Byla by to krásná utopie, v níž by všechno dokonale fungovalo? Nebo spíše dystopie, v níž se z lidí stávají zmechanizovaní roboti bez svobodného myšlení, protože role a funkce každého bude dána rozhodnutím shora?
Máme spoustu filmů, seriálů a knih, které nám podobné společnosti vykreslují. Asi bychom si je měli začít znovu bedlivě pročítat, protože se jejich východiska mohou blížit rychleji, než jsme si doteď představovali.
…někdo ty nepříjemné věci říkat musí
