Antijaderné názory mých německých přátel a známých mi přišly trochu radikální. Například mi nebylo jasné, proč chtějí vypnout hned všechny reaktory. Němci sami sebe označovali za „předjezdce“, to slovo se mi vrylo do paměti. Objevovalo se v novinách, v projevech politiků, i v hospodských debatách.
Na tom celonárodním odporu vůči atomu, radikálnímu zavření všech reaktorů bez výjimky dle přesného plánu a koneckonců i na těch řečech o předjezdectví bylo cosi až náboženského. Protestantsky radikálního.
Sympatické naopak bylo, s jakou samozřejmostí lidé podporují obnovitelné zdroje jako něco pokrokového. Ochota lidí si za čistý proud připlatit. Podpora OZ tam nebyla tak ode zdi ke zdi jako u nás, kde se jednou podporuje příliš, pak zase vůbec.
Pak jsem se vrátil do Čech. Ani tak mě nepřekvapily postoje politiků a různé koncepce jako spíše názor běžného Čecha na atom a energetiku. Typický Čech o energetice nic neví, ale má jasný, proatomový, názor. Časem jsem vypozoroval, že mnoho lidí na českém přístupu vysloveně těší, jak jsme s ním osamoceni. Čím osamocenější, tím lepší. Často jsem měl i pocit, že svou roli hrají i české komplexy vůči Němcům, ke kterým na jednu stranu vzhlížíme (pořádek, automobily, životní úroveň), ale které nemůžeme cítit (historická zkušenost života vedle silnějšího souseda).
Oproti Němcům, protestantům, mi Češi přišli mnohem radikálnější a do sebe zahleděnější. V tom přístupu podle hesla „proti všem“ a „my jediní máme pravdu“ bylo něco až husitsky ignorantského.
…někdo ty nepříjemné věci říkat musí
Čtete rádi E15.cz? Dejte nám hlas ve finále ankety českého internetu v kategorii zpravodajství.
