Tím mýtem je průpovídka, že Spojené státy americké jsou nejsvobodnější zemí na světě. Svoboda však v pozáříjovém světě nabyla poněkud hrůzných dimenzí, ze kterých by se nejspíš nejvíce radovali činovníci někdejší StB. Právě v „nejsvobodnější“ zemi světa se totiž plně etabloval systém, který oni chtěli ustavit v bývalém Československu.
Tedy, že pokud možno všichni lidé ve jménu dobra a vyšších ideálů (nechť si je každý definuje, jak chce) budou práskat jeden na druhého. V USA to dostalo nezvykle institucionalizované formy, kterou shrnuje nápis If you see something, say something (Vidíš-li něco, řekni něco), samozřejmě opatřený různými vykřičníky a červenou barvou, který je snad ve všech veřejných budovách a prostranstvích. Vše doplňují letáky, jak informovat o svých spoluobčanech co možná nejvíce skrytě a anonymně.
Vše vrcholí ustavováním domovních patrol, na jejichž činnost vás upozorní opět několik tabulek v každé ulici spolu s doporučením, abyste se nechovali „podezřele“. Co všechno však může být podezřelé, již tabulka nenaznačí.
Na druhé straně je americká svoboda až překvapivě liberální, co se týče komerčního výzkumu léků na dětech. Jak jinak si vysvětlit velmi časté inzeráty, které lze shrnout následujícími, pro Středoevropana těžko pochopitelnými větami: „Trpí vaše dítě úzkostnými stavy? Zapište je do našeho programu a získejte 7500 dolarů.“ (Vskutku jde o autentický inzerát.) Mít psychicky nemocné děti je v USA zřejmě super.
Netvrdím, že takováto je Amerika, ale rozhodně je i taková. A měl by si tam zajet každý, kdo ji obdivuje. Třeba se jeho obdiv k ní znásobí.
…někdo ty nepříjemné věci říkat musí
