Hned tři kancléřské postavy se dostaly do centra dění posledních dní v Německu. Bývalá kancléřka Angela Merkelová v rozhovoru v divadle Berliner Ensemble, prvním od začátku války, vyloučila, že by měla výčitky svědomí ze své minulé politiky vůči Rusku. „Něco takového je mi cizí,“ řekla kancléřka, která se k minulým politickým rozhodnutím nevrací, neboť ví, že se vždy snažila dělat věci co nejlépe, což se někdy povede více a někdy méně.
To podle ní platí i pro minské dohody, které byly posledním pokusem svázat Rusko diplomaticky a brzdit tak jeho válečné plány. I vůči Putinovi byla prý exkancléřka otevřená. „Putin mi řekl, že rozpad Sovětského svazu byla největší katastrofa, odpověděla jsem mu, že pro mě největší štěstí, protože mi přineslo vysvobození,“ řekla mimo jiné kancléřka, jako by chtěla dojmout publikum svým starým příběhem o životě v NDR, což se vcelku povedlo. Jenže německá společnost potřebuje nesmiřitelnou politickou analýzu a pojmenování chyb a to Merkelová nepřinesla.
Nepochopení dobového naladění
Ani exkancléř Gerhard Schröder, dál koketující se svými službami pro Putinovy energetické firmy, do sebe moc nejde. Ani teď, kdy jeho hannoverská sociálnědemokratická buňka zahájila proces vyloučení Schrödera ze strany, který by mohl být ukončen během několika týdnů.
„Navždy zůstanu sociálním demokratem,“ prohlásil Schröder podobně pateticky jako Merkelová o odtažitém vztahu k Putinovi; a žádné vyloučení jej prý tohoto „bytostného založení“ nemůže zbavit. Absolutní nepochopení toho, co po něm veřejnost chce, jak moc je jeho napojení na Putina přítěží německé společnosti, naprosté míjení s tím, čemu se v Německu pořád říká „zeitgeist“, tedy duch doby či dobové naladění.
S tím se poslední dobou míjí i současný kancléř Olaf Scholz. Tu a tam sice zaslechne volání zeitgeistu, to když narychlo odsouhlasí zvýšení výdajů na zbrojení o 100 miliard eur nebo slíbí dodat těžké zbraně na Ukrajinu, pak se ale k duchu doby otočí zády. Podle novinářů to byl údajně Scholz, kdo pozastavil dodávky německých tanků Leopard, které nabízela španělská vláda, jež však Německo jako původní dodavatel musí schválit. „Scholzovat“ je už oblíbeným slovem ukrajinských politiků, kteří lavírování německého kancléře těžce nesou.
Není pochyb, že toto sloveso, použité podobně jako kdysi „merkeln“ pro velmi podobné nevyjadřování jasného názoru a lavírování kancléřky Merkelové (snad i proto se Scholzovi říká „čarodějný učeň Merkelové“), pochází od ukrajinského velvyslance v Berlíně Andrije Melnyka, který Scholzův kabinet trvale a často ostře kritizuje. Teď už se jen s nadějí obrací k Scholzovým slibům: „Doufám, že Scholz své sliby naplní…“
Očekávaná jasná podpora Ukrajiny
To se konečně může stát na cestě německého kancléře do Kyjeva. Ta už je dle německého tisku jasnou a dohodnutou věcí, odehraje se před summitem G7 v Bavorsku. A spolu se Scholzem by se u prezidenta Zelenského v Kyjevě měl objevit i představitel země předsedající Radě Evropské unie, francouzský prezident Emmanuel Macron.
Olaf Scholz bude mít v Kyjevě příležitost napravit matný dojem v mezinárodní politice. Ukrajina potřebuje jasné slovo ve věci dodávek těžkých zbraní, a to v dlouhodobější perspektivě, tedy spíše dohodu – alespoň rámcovou – než slovní sliby. Pro porážku Ruska nestačí teď dodat pár desítek tanků, Ukrajina potřebuje dlouhodobější zbrojní podporu a Německo je jednou z mála evropských zemí, které na to mají výrobní i finanční kapacity.
Od Scholze v Kyjevě se také čeká jasná podpora jednání o vstupu Ukrajiny do Evropské unie. Tu sice už na Ukrajině přislíbila ministryně zahraničí Annalena Baerbocková, ale kancléř je přece jenom kancléř. Veřejný závazek na nejvyšší úrovni, dokonce od země, která je ekonomickým a bývala i politickým lídrem Evropské unie, má úplně jinou váhu. Zvláště když bude podpořena i druhým válcem tradičního motoru Evropské unie, Francií.
Emmanuel Macron a Olaf Scholz, kteří jsou kritizováni za své telefonáty a pokusy o vyjednávání s Vladimirem Putinem, mají na připravované cestě velkou šanci na politickou rehabilitaci ve válce na Ukrajině. A s nimi i celá Evropská unie, kterou tam budou v dané chvíli reprezentovat.
Dobrá výchozí pozice pro Česko
Pro Ukrajinu to má nejen vojenský, ale i ekonomický význam. Všeobecně se počítá s tím, že Ukrajina dostane od Evropské unie velkou finanční pomoc na rekonstrukci země po válce, která sice ještě nekončí, ale jak všichni věří, už se snad nerozšíří směrem na západ země.
Takřečený Marshallův plán pro Ukrajinu se ještě musí dohodnout, všichni přitom doufají, že se tak stane už za českého předsednictví, které začíná za sedmnáct dní. Přípravná dohoda Scholze, Macrona a Zelenského by byla důležitým základem, na němž by Češi v čele s premiérem Petrem Fialou mohli stavět.
Autor je spolupracovník redakce
Sankce pro Rusko: Stahování světových značek i zabavování majetku oligarchům
