100 dní války na Ukrajině: Svět přehodnocuje bezpečnost, energetiku i zemědělství
Zatímco hodnocení první stovky dní činnosti vlád či prezidentů zpravidla nebývají popisem revolučních změn, tři měsíce války na Ukrajině dokázaly proměnit zejména Evropu v mnoha směrech. Obyvatelé na starém kontinentu si uvědomili, že mír nikdy nebude jistotou, země tudíž začaly více zbrojit a sbližovat se s NATO. Jelikož páteří ruské ekonomiky je ropa a plyn, začala brát Evropská unie daleko vážněji energetickou bezpečnost. Do centra zájmu se vzhledem k agrárnímu významu Ukrajiny dostalo i často opomíjené zemědělství. Reakce na ruskou invazi zároveň nahlodaly důvěru části Evropanů v unijní lídry Německo a Francii. V globálním měřítku válka otevřela diskusi o obchodu a spolupráci s autoritářskými režimy.
Překotný vstup seveřanů do NATO a masivní zbrojení
Pro většinu Evropanů začátek války na východě kontinentu, její rozsah a brutalita znamenaly šok. Lidé v členských zemích NATO se však částečně uchlácholili přesvědčením, že jsou chráněni alianční vojenskou mocí vyplývající zejména z americké síly. Finsko a Švédsko, dosud neutrální země v ruském dosahu, však natolik znervózněly, že během pouhých pár týdnů dokázaly najít politickou shodu na přihlášce do NATO.
Část aliančních zemí dokonce oběma zájemcům nabídla bezpečnostní garance pro případ, že by Rusko mělo chuť podrobit je vojenskému testu dříve, než je ochrání pátý článek Washingtonské smlouvy. „Pokud se Finsko nebo Švédsko stanou obětí agrese na svém území před získáním členství v NATO, pomůžeme jim všemi nezbytnými prostředky,“ píše se v jedné ze záruk.
NATO – jak funguje a pomáhá:
Dokonce i Švýcarsko, obklopené zeměmi aliance, začalo brát otázku bezpečnosti vážněji a chystá se sbližovat s NATO. Významně zbrojit plánuje i Německo, jež v tomto směru dlouho odolávalo americkému tlaku. Polsko, které je nyní častým cílem ruských hrozeb, plánuje vybudovat jednu z nejschopnějších evropských armád.
Dynamiky v alianci už však využilo Turecko, které chce zjevně zobchodovat svůj souhlas se vstupem nových členů. V tuto chvíli není jasné, s jakými ústupky se spokojí.
Závěr: Rusko svůj vpád na Ukrajinu odůvodňovalo obavami z rozpínavosti NATO. Invazí však podnítilo další rozšiřování aliance, a navíc vyvolalo masové zbrojení, kterému bude v podmínkách sankcí těžko konkurovat.
Stopka pro ruskou ropu a snaha zbavit se rychle zemního plynu
Ruský plyn dlouho proudil do Evropy za poměrně výhodné ceny a snadno se dopravoval plynovody, kam bylo třeba. Řada unijních zemí tak měla nízkou motivaci dát na varování, že je na nevypočitatelném Kremlu příliš závislá. Naopak, Německo se rozhodlo, že surovina sehraje důležitou roli při odchodu od jádra, než bude mít dostatek zelených zdrojů. Chtělo proto spustit další podmořské potrubí, které by problematickou Ukrajinu obešlo.
Ruská agrese ale nejenže pohřbila roky kritizovaný plynovod Nord Stream 2, ale vedla i k tomu, že unie chce zcela ukončit odběr fosilních paliv z útočící země. Realizace však potrvá roky, jen pro ropné embargo se hledala shoda měsíc, navíc není úplné. V případě plynu je otázka ještě složitější. V plánu je sice mimo jiné řada terminálů na LNG, není však jisté, kdy bude plynu ve zkapalněné podobě dostatek.
Obyvatelé a firmy unijních zemí se navíc potýkají s růstem cen energií a druhotně i zboží a služeb. „Tato válka přiměla lidi uvědomit si, že je velmi snadné změnit svůj status a stát se energeticky chudými,“ řekla serveru Politico Dora Biondani z European Energy Poverty Advisory Hub. Vlády tak přistupují k opatřením na pomoc domácnostem.
EU k tomu musí dořešit, nakolik je válkou vyvolaná energetická transformace v souladu s Green Dealem, tedy snahou snížit emise skleníkových plynů. Otazník se stále vznáší nad budoucností jádra, které by části zemí za daných okolností dávalo smysl více využívat, někteří členové k němu ale stále mají odpor.
Závěr: Rusko sice částečně těží z vysokých cen surovin, to však v dlouhodobém horizontu nemůže vyvážit fakt, že se pro Evropu stalo nežádoucím dodavatelem. Nahradit evropské zákazníky asijskými kupci pro něj především kvůli nedostatku infrastruktury nebude snadné. Sedmadvacítku ale bude odklon od ruských zdrojů bolet a domácnosti ho zřejmě ještě silně pocítí.
S agresory se neobchoduje
Západní firmy neukončují jen odběr surovin z Ruska, především první dny války byly ve znamení ohlašování jejich odchodů ze země. Některé se pod tlakem vlád, investorů a spotřebitelů rozhodly stáhnout zcela, řada jich ale budoucnost stále zvažuje. S prodlužující se délkou konfliktu, přibývajícími oběťmi a zpřísňujícími se sankcemi šance na návrat do normálu klesá.
Aktuální analýza Kyjevské školy ekonomiky uvádí, že z Ruska odešlo více než tisíc společností z mnoha odvětví. Některé podniky jsou smířené s tím, že rozhodnutím utrpí těžké ztráty. Kupříkladu řetězec rychlého občerstvení McDonald’s počítá s tím, že ho krok bude stát až 1,4 miliardy dolarů. Pro energetické firmy je složité zbavit se svých podílů v ruských podnicích, například Shell nyní jedná s indickými zájemci o odprodeji své části projektu Sachalin-2 na zpracování LNG.
Odchodem firem trpí ale i Rusko, jen v Moskvě by tak mohlo o práci přijít až dvě stě tisíc lidí. Sankce i dobrovolné kroky navíc zemi odřezávají od dodávek klíčových technologií i zcela obyčejného zboží. Podle předběžných informací ruský dovoz v dubnu dramaticky klesl a dostal se tak na úroveň počátku tisíciletí.
„Letecký průmysl už křičí, že do šesti měsíců nebude mít žádné další náhradní díly. Ostatní průmysl zažije stejný vývoj,“ řekla Deutsche Welle Tatiana Michajlová z Ruské ekonomické školy v Moskvě. Očekává, že ruská ekonomika padne do stavu, v jakém byla v 90. letech.
Zdůraznila, že sankce zasáhnou všechna odvětví, využívající zahraniční komponenty, tedy automobilový průmysl, farmaceutický sektor, a dokonce i zemědělství, které získává v cizině osivo. „Podniky budou nuceny zavírat a propouštět zaměstnance. Poptávka po zboží a službách se sníží, protože populace bude chudší. A to se dotkne všech odvětví, dokonce až po kadeřníky,“ uzavřela.
Závěr: Rusko invazí na Ukrajinu zřejmě na dlouho ztratilo důvěru západních investorů, návrat odcházejících firem v blízké době není pravděpodobný. Země také přišla o západní technologie, které zřejmě nebude schopná rychle nahradit doma a v některých případech ani s případnou pomocí asijských zemí.
Obavy z hladomoru kvůli námořní blokádě obilnice Evropy
Válkou pochopitelně trpí i ukrajinská ekonomika, jedním z nejvážnějších problémů je nemožnost Kyjeva vyvézt v dostatečném množství obilniny a další zemědělské komodity. Přes ukrajinské přístavy šla drtivá většina zemědělského exportu, tato aktivita ale nyní není v důsledku činnosti ruského námořnictva možná. Vývoz je tak za pomoci jiných států nahrazován železnicí, ta však nemá dostatečné kapacity.
Uvězněných zhruba 25 milionů tun obilí v předchozích měsících přispělo k růstu světových cen pšenice a tím zdražování pekařských výrobků. Na ukrajinských dodávkách jsou navíc závislé zranitelné země Blízkého východu a severní Afriky, které by se mohly dostat na práh hladomoru. V Evropě proto vyvstaly obavy z nové masové migrace z těchto končin. Pro globální zemědělství jsou problémem i vysoké ceny hnojiv, což též částečně souvisí s válkou – velká část hnojiv se produkuje v Rusku a Bělorusku.
Svět se nyní snaží přimět Moskvu, aby umožnila export ukrajinského obilí a to i z důvodu, že země nemá prostor pro uskladnění nadcházející sklizně. „Máme asi měsíc a půl, než začneme sklízet novou úrodu,“ varovala na nedávném Světovém ekonomickém fóra v Davosu ukrajinská poslankyně Jevhenija Kravčuková.
Závěr: Válka na Ukrajině upozornila na důležitost zemědělství a otevřela téma potravinové soběstačnosti nejen v Evropské unii.
Nespokojenost s unijními lídry a naštvanost zemí na východě EU
Váhavá reakce především Německa na ruskou agresi se střetává s kritikou z některých zemí na východě Evropské unie. Šéf vlády v Berlíně Olaf Scholz sklízí negativní reakce hlavně v souvislosti s pomalou vojenskou pomocí Kyjevu. Pro část unie je nečitelným a nedůvěryhodným a o moc lépe si nevede ani francouzský prezident Emmanuel Macron. Západní lídři jsou hlavně v Polsku a Pobaltí podezíráni z toho, že chtějí Ukrajině vnutit územní ústupky Rusku za mír.
Toto dění může poznamenat zažitou „hierarchii“ v EU. Německo může přijít o část svého vlivu, posílit naopak může Polsko. „Nepotřebujeme německou ochranu, historie ukázala, že je na špatné straně dějin,“ citoval web Polico nejmenovaného diplomata z východní části sedmadvacítky.
Ukrajinská válka však napáchala velké škody na dosavadním spojenectví Polska s Maďarskem. Budapešť se kvůli svému proruskému postoji a neochotě přijmout unijní energetické sankce dostává do stále větší izolace.
Závěr: Válka na Ukrajině naplno ukázala problém rozdílného vnímání ruské hrozby na východě a západě EU. Váhavost západních lídrů, především v Polsku a Pobaltí považovaná za vstřícnost ku Kremlu, může ohrozit zažité pořádky a stabilitu EU. Zároveň je příležitostí pro budování nových aliancí v mnoha sektorech.
Palčivá otázka rychlosti vstupu Ukrajiny do EU
Evropská unie si zadělala na velký problém také příslibem přičlenění Ukrajiny, jímž chtěla na začátku války zemi morálně podpořit. Ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj podepsal žádost o přijetí své země do EU už koncem února. Jenomže zatímco Polsko či Pobaltí prosazují zrychlený vstup, Německo a Francie předpokládají, že proces se povleče dlouhé roky.
„Všichni dobře víme, že proces, který umožní Ukrajině přičlenit se, bude trvat několik let, pravděpodobně několik desetiletí,“ řekl Macron. „Pokud se nerozhodneme snížit standardy pro přistoupení. A přehodnotit jednotu naší Evropy,“ dodal s tím, že řešením by mohlo být vytvoření jakési paralelní entity pro kandidátské země a bývalé členy. Myšlenky se chopil britský premiér Boris Johnson, jenž vyzval Zelenského k vytvoření nové aliance. Mohla by podle něj zahrnovat i Polsko a Pobaltí.
Scholz zase zdůrazňuje, že Kyjev nesmí předbíhat balkánské státy, které mají unijní ambice už řadu let. Zřejmě se obává, že přednostní zacházení s Ukrajinou by vedlo k jejich frustraci a mohlo by je sblížit s Ruskem po srbském vzoru.
Závěr: Přičleňování Ukrajiny bude pro EU velkým testem jednoty. Mezi evropskými lídry se vznáší myšlenka na nový projekt alternativní aliance, která může vést k rozkladu sedmadvacítky.
Čínské a indické přešlapování a americký tlak
Západ pozorně sleduje, jak na počínání Ruska reagují důležité asijské země, Čína a Indie. Moskva se dopředu holedbala přátelstvím s Pekingem bez limitů. I když je Čína verbálně Kremlu nápomocná a neodsoudila jeho kroky, dle dostupných informací je v jeho faktické podpoře spíše zdrženlivá. Existují i náznaky, že aspoň částečně jedná v souladu se západními sankcemi, aby neztratila přístup na lukrativní západní trhy.
Zároveň je však zřejmé, že se Peking snaží oslabení Ruska co nejvíce využít a má kupříkladu v úmyslu doplnit své strategické zásoby levnou ruskou ropou, o kterou na Západě není zájem. Ropa typu Urals tradičně kopíruje Brent a mezi jejich cenami byl donedávna malý rozdíl. Nyní se ale nůžky mezi nimi rozevřely, jelikož ruské firmy těžko hledají kupce a tak nabízejí slevy. Čínské společnosti by navíc mohly nahradit západní v ruských energetických projektech.
„Bidenova administrativa bude pravděpodobně stále podrážděnější pokračující čínskou podporou Ruska,“ uvedl podle AP Neil Thomas ze think tanku Eurasia Group. Podle něj tak roste riziko americké odvety a dalšího zhoršení vztahů s Čínou.
Podobné problémy má Západ i s Indií, která rovněž kupuje levnou ruskou ropu, navíc je na Moskvě závislá v mnoha dalších směrech, hlavně v importu zbraní.
Závěr: Západ se stále obává toho, že Čína svou pomocí Rusku podryje dopady sankcí, kterými sám trpí. Vzrůstá tak napětí mezi demokratickými a autoritářskými zeměmi, a hovoří se dokonce o vzniku nové železné opony.
Komu čas hraje do karet
Sto dní po začátku války je zřejmé, že z původního plánu na rychlou ruskou operaci se stal dlouhodobější konflikt, ve kterém výsledek ovlivní řada faktorů. Poté co Kreml upravil své ambice a soustředí se nyní na plné ovládnutí Donbasu a jihovýchodu Ukrajiny, se jeho úspěchy zvětšily. Stále však není jasné, jestli je schopný dlouhodobě udržet logistiku, výrobu dalších zbraní, případně mobilizovat další vojáky.
Ruské schopnosti narušují stále hlubší západní sankce, spíše než finance je zatím jeho problémem ztráta přístupu ke špičkovým technologiím. Podle některých odborníků ale Rusko dokáže ještě dlouho válčit i se zastaralými zbraněmi, kterých má zřejmě dostatek.
Ukrajinská ekonomika válkou krvácí a země je existenčně závislá na přetrvávající zbrojní i ekonomické pomoci ze zahraničí. Ukrajině by velmi pomohlo odblokování přístavů a dodávky dalších moderních zbraní. V případě obou zemí pak bude hrát roli i další ochota obyvatel snášet válečné utrpení na jedné straně a dopady sankcí na druhé.
„Putinovou strategií je počkat, až to skončí. Je si naprosto jistý, že má spoustu času, protože vidí, že Západ bude brzy čelit velkým ekonomickým problémům a nespokojenost lidí poroste,“ uvedla podle Bloombergu Tatiana Stanovajová ze think tanku R.Politik, zaměřeného na ruskou politiku.
Závěr: Ani mezi experty nepanuje shoda na tom, komu hraje čas do karet. Pro Ukrajinu je naprosto klíčová západní podpora, jelikož Kreml zřejmě sází na to, že se Západ brzy unaví a bude tlačit Kyjev do pro něj nevýhodného řešení situace.
