Moderní morové rány, jakkoli se zatím vždy ukázaly být jen pomyslnými, zasahují globalizovaný svět stále častěji. Mají všechny nápadně podobný průběh. Na začátku je pár desítek či stovek obětí infekční nemoci. Následná panika ovládne média, občany i vládní představitele. Lokální média dennodenně objevují další ohniska epidemie, jen aby jejich existenci hned další den vyvracela. Omezí se turismus i zahraniční obchod, vždyť mor měli vždy na svědomí cizinci. Vyvíjejí a nakupují se vakcíny, akcie farmaceutických firem letí vzhůru. Světová zdravotnická organizace před epidemií dramaticky varuje, státy přijmou drahá opatření a vytvoří pracovní skupiny pro boj s morem. Mediální pandemie ještě chvíli žije, pak oběti přestanou přibývat a aktuální mor zemře. Chvíli se nic neděje a přijde mor nový.
V roce 2001, chvíli poté, co svět zapomněl na paniku, již vyvolala fáma o počítačovém fenoménu Y2K, přišla nemoc šílených krav. Farmáři ve velkém vybíjeli stáda, lidé přestávali jíst hovězí. Následovala slintavka a kulhavka, jimž padlo za oběť šest milionů zvířat v západní Evropě.
Zanedlouho ožila vzpomínka na španělskou chřipku a na scénu se dostala první z chřipkových panik, nemoc SARS. Vyděšení lidé chodili po světě v chirurgických rouškách. V roce 2005 zachvátil svět děs z ptačí chřipky – opět se objevily roušky, hromadně se hubilo ptactvo i chovy kuřat. V roce 2009 přišla prasečí chřipka, padla spousta prasat a Česko nakoupilo a následně vyhodilo vakcíny za více než 100 milionů korun.
Ebola se drží zavedeného scénáře
Finanční krize v posledních letech vytlačila epidemie z centra pozornosti. Ale klid už trval moc dlouho, takže teď máme ebolu. Scénář je zatím stejný jako u všech výše popsaných morů. Panika v médiích jede, ebola děsí i děti ve školách a WHO vydává varování. Česko, které nikdy nestojí stranou, trochu potrápilo pár afrických studentů a turistů a zavedlo kontroly na letištích včetně lokálních. Samozřejmě se objevila i obligátní podezření na ebolu u několika Čechů.
Pokud jde o počty lidských obětí, tuzemský mor se zdaleka nevyrovná jednomu velikonočnímu víkendu na českých silnicích. Zato finanční účet za novodobé „pandemie“ bývá třeskutý. Pokud z něj něco šlo do lékařského výzkumu, dobrá. Než ale utrácet peníze za nesmyslná opatření či nákupy nepotřebných vakcín, jestli by nebylo chytřejší zůstat u výstavby tradičních morových sloupů. Ty mohou alespoň po staletí zdobit české vesnice.
