Tereza Zavadilová: Zastavme boj s korupcí. Je nebezpečný

ilustrační foto

ilustrační foto Zdroj: Sedmicka, Dominik Bachurek

Slovo korupce zaznělo v českých médiích loni v průměru každý den zhruba dvěstěkrát, v dobrých dnech i pětsetkrát. Znamená to, že je korupce natolik tíživým problémem dnešního Česka? Ne.

V Česku nepřirozená míra korupce není. Autorka se za celý svůj život nesetkala s žádostí o úplatek ani u lékaře, ani ve škole, ani na finančním úřadu či u policie. Stejnou zkušenost bude mít většina populace s čestnou výjimkou podnikatelů ucházejících se o municipální zakázky. Korupce je obecně součástí šedé ekonomiky, takže její rozsah je přímo úměrný kulturní a ekonomické vyspělosti země. Korupční kauzy v Česku jsou vždy selháním jednotlivce, nikoli systému, a paragrafy trestního práva o úplatkářství, krácení daně, vydírání či zneužití pravomoci veřejného činitele na tato selhání pamatují.

Závažnějším problémem než korupce sama se však může stát módní „boj“ proti ní, který začal vykazovat jisté varovné rysy. Tlachání o korupci zbytečně zaměstnává řadu lidí v rozhodovacích funkcích. Neustále vznikají nové protikorupční platformy a iniciativy. Připravují se zbytečné zákony (viz tažení proti anonymním akciím) a v této rozbředlosti se paradoxně ztrácí jediná konkrétní podstata českého korupčního problému, což je zmíněné kradení u státních zakázek.

Jestliže někteří lidé hlásají, že je v Česku horší korupce než na Balkáně či na Ukrajině, pak lžou a poškozují vnímání zdejšího prostředí u investorů. Boj proti korupci se také stává jakousi novou mocenskou platformou. Lidé, kteří se na ní pohybují, se považují za nedotknutelné arbitry spravedlnosti. K dokonalosti to dotáhl jeden z protikorupčních bojovníků, který věcné pochybnosti o morálnosti svého podnikání rozptyluje argumenty, že o něm zlé věci roznášejí „korupčníci“. Děsivé jsou také snahy o anonymizaci práskání či motivace k donášení za peníze.

Přidává se i vyprázdnění samotného pojmu korupce, v němž už značná část veřejnosti nespatřuje původní úplatkářství, ale spíše jej vnímá jako vyjádření své nelibosti nad tím, že „ti nahoře“ mají na rozdíl od nás přístup ke zdrojům. To vše vytváří prostor pro budoucí neštěstí. Pro konec presumpce neviny, pro jednoduchou likvidaci protivníků, pro exemplární tresty.

Česko čeká další krize, takže hrát si s polarizací společnosti je velmi riskantní, obzvlášť v souvislosti s penězi, kterých bude ubývat. V boji s korupcí se zatím pálí zcela naslepo či hodně nekonkrétně. Ovšem zmíněné riziko se tím nijak nesnižuje, jen čeká na svou chvíli. Naplno se vyjeví až ve chvíli, kdy přijde nějaký sekáč, který toho, jenž nám bere naše peníze, pojmenuje, a nakumulovanou nenávist hezky nasměruje.