Tomáš Pfeiler: Akciová bonanza se odkládá, dokud neuvidíme smysluplné snížení inflace

Mezi finančníky panuje konsenzus, že valuace akcií v roce 2021 byly naprosto odtržené od reality.

Mezi finančníky panuje konsenzus, že valuace akcií v roce 2021 byly naprosto odtržené od reality. Zdroj: Profimedia

Kdo nezná historii, je často přinucen ji opakovat. Tuto notoricky omílanou poučku by si burziáni měli vzít k srdci. Pohled na říjnovou výkonnost amerických indexů vyvolává reminiscence na léto, kdy akcie zachvátila vlna euforie, která se však ukázala jako neopodstatněná, a proto rychle odezněla. I během posledních týdnů vidíme rostoucí investorskou asertivitu, přestože objektivní důvody k optimismu chybějí. S největší pravděpodobností se tak stáváme svědky další rally uprostřed medvědího trhu.

V pozadí letního i současného kurzového vzestupu se skrývá zbožné přání, že Fed kvůli obavám z vleklé recese kapituluje a zastaví cyklus zvedání úroků. Monetární autority však srozumitelně a otevřeně komunikují, že zůstávají „laserově“ zaměřeny na boj s inflací a vše ostatní je pro ně sekundární. Navzdory tomu správci peněz upínají pozornost k jakémukoli ekonomickému klopýtnutí v naději, že povede k „holubičímu pivotu“ americké centrální banky. Poslední zasedání Fedu však vyslalo jednoznačný signál, že takový scénář není na pořadu dne.

Index S&P 500 během letoška ztrácí okolo dvaceti procent. Nejde tak o žádnou dramatickou ztrátu. Naopak – akcie sotva umazaly své zisky z roku 2021. Mezi finančníky panuje konsenzus, že valuace v roce 2021 byly naprosto odtržené od reality. Na extrémně našponované úrovně je vynesla přílivová vlna likvidity, kterou centrální banky zaplavily finanční systém během pandemie. S atraktivnějšími cenami ostatních aktiv již dávno neplatí okřídlené pravidlo, že mimo akcie prakticky neexistuje alternativa. V kontextu současných výnosů vládních dluhopisů je ocenění indexů stále nezdravě vysoké. Pokud vyjdeme z předpokladu, že desetiletý americký vládní bond nese 4,2 procenta a na této hladině se nějakou dobu udrží, měl by se index S&P 500 obchodovat asi dvacet procent pod současnými hodnotami.

Z(a)tracená čísla – Pronájem bytů: 

Video placeholde
Z(a)tracená čísla 14. díl • Videohub

Odliv likvidity, který neúprosně pokračuje, tlačí kurzy většiny tříd aktiv dolů. Méně peněz v oběhu logicky vede k nižším cenám aktiv. Kromě tohoto mechanického efektu nesmíme ignorovat riziko tržních nehod. Peripetie kolem britských vládních dluhopisů a penzijních fondů mohou být prologem závažnějších problémů. Strážci měnové politiky mají obavy o kondici trhu amerických vládních bondů. Pokud by i ten zachvátily nehody, hrozí „dislokace“ v globálním finančním systému.

Zhoršující se firemní ziskovost taktéž představuje důvod k nervozitě. Právě korporátní profity doposud představovaly neochvějný pilíř, který pomáhal kurzy akcií stabilizovat. Vyznění aktuální výsledkové sezony je přinejlepším smíšené. Na plné čáře zklamal sektor big tech. Ten v uplynulých kvartálech žil z tzv. pandemické dividendy, tedy akcelerace výnosů způsobené masivním přesunem aktivit do online světa. Covidový růst se však stal vzdálenou vzpomínkou. Nemilosrdný vzkaz této reportovací sezony zní, že žádná firma nedokáže dlouhodobě odolávat ekonomické gravitaci.

Dekáda přebujelé likvidity deformovala fungování trhů i investorskou mentalitu. Proto je mezi burziány stále hluboce zakořeněn buy-the-dip reflex a řadu z nich mohou aktuální cenové úrovně motivovat k nákupům. Dokud však veškeré monetární aritmetice dominuje strach z nepolevující inflace, neočekávejte benevolentnější postoj centrálních bank. V kontextu kurzů ostatních aktiv a měnověpolitického výhledu nemůžeme současné cenovky akcií považovat za atraktivní. Vzkaz na závěr je jednoduchý: dokud zůstává hmatatelné snížení inflačních čísel v nedohlednu, odkládá se i akciová bonanza ad acta.