Pád banky Lehman Brothers představuje emblematický moment krize z roku 2008. Kolaps této klíčové instituce ohrozil integritu globálního finančního systému. Nelze se proto divit, že se od té doby stalo tipování dalších „lehmanů“ de facto investorským sportem. Před rokem se v roli hlavního kandidáta ocitla čínská developerská společnost Evergrande. V posledních týdnech se do centra dění dostala banka Credit Suisse. Dávají analogie s rokem 2008 smysl?
Švýcarský peněžní ústav bojuje v posledních letech s plejádou skandálů. Mezi ty nejprominentnější patří kolaps family office Archegos nebo firmy Greensill Capital, která se specializovala na financování dodavatelských řetězců. Kromě samotných ztrát, které tyto aféry přinesly, znamenaly nutnost posílit risk management, což se většinou odehrává na úkor výnosů.
Když tyto peripetie zasadíme do kontextu strukturálně ochabující profitability, vzniká nebezpečný koktejl. Od října prudce vystřelila nahoru hodnota ukazatele CDS (credit default swap) banky. Ten funguje jako pojistka proti bankrotu a jeho nárůst signalizuje zvýšené kreditní riziko finančního domu. Během minulé krize investoři tento ukazatel sledovali takřka obsedantně.
V případě Credit Suisse vyletěl pětiletý CDS na 350 bodů, tedy na historicky rekordní hladinu. Obecně vzato však stále jde o únosné úrovně. Burziány vyděsila i klesající kreditní křivka – tedy skutečnost, že krátké CDS dosahují vyšších hodnot než ty delší. Taková konstelace bývá konzistentní s rostoucím rizikem bankrotu.
Všichni taktéž zbystřili ve chvíli, kdy management začal ujišťovat trhy, že bezprostřední nebezpečí nehrozí. Taková verbální intervence s sebou nese stigma. Protřelí investoři ji vnímají jako signál, že je něco v nepořádku. Nicméně vedení banky dokázalo svá slova podložit činy a ohlásilo, že odkoupí zpět dluhy ve výši tří miliard švýcarských franků. Tímto krokem peněžní ústav potvrdil, že jeho kondice není katastrofální.
Finanční dům v tuto chvíli disponuje poměrně robustní kapitálovou vybaveností, která je srovnatelná s jinými velkými západoevropskými bankami. Jeho schopnost čelit ztrátám je tak uspokojivá. Likviditní ukazatele taktéž dokládají finanční zdraví. Navíc pokud by se peněžní ústav dostal do problémů s likviditou, dočkal by se citelné injekce od švýcarské centrální banky.
Nejmarkantnějším problémem finančního domu je plánovaná restrukturalizace. Instituce se plánuje zbavit divize investičního bankovnictví. Důsledkem reorganizace plus možných žalob, vzhledem k předchozím skandálům, může být kapitálová díra v jednotkách miliard amerických dolarů.
Credit Suisse se tak zřejmě nevyhne nutnosti emitovat další akcie. Jelikož se titul obchoduje za zlomek účetní hodnoty, může emise nového kapitálu způsobit výrazné naředění stávajících akcionářů. Diagnóza v tuto chvíli zní: banka nepředstavuje atraktivní investiční příležitost, nenachází se však v akutním ohrožení života. Spektakulární kolaps ve stylu Lehman Brothers tak aktuálně nejspíše nehrozí. Celá epizoda však slouží jako příznačné varování. Kredibilita je na finančním trhu křehkou a vzácnou komoditou. A to obzvlášť v momentě, kdy investoři začínají cítit onu pověstnou krev v ulicích.
