Už nyní se ale dá říct, že tato parlamentní strana už přinejmenším nikdy nebude jednolitá. Ani kdyby řešení vnitřních sporů náhodou skončilo velkým smírem se zakladatelem hnutí Tomiem Okamurou. Postupný rozklad uskupení, které do sněmovny vynesla protestní voličská vlna, doprovázejí spory o nemalou sumu peněz za voličské hlasy, ba i anonymní výhrůžky o uřezávání hlav pučistům. Tímto slovem neposlušné poslance označuje otec-zakladatel.
Obskurní okolnosti svádějí k tomu celé dění uvnitř hnutí bagatelizovat. Zvlášť když především v poslední době bylo zapamatovatelné hlavně kvůli primitivním xenofobním výlevům, kterým, pokud se jich přímo nedopustil, předseda Okamura alespoň osobně dodával punc. To je ale jen dílčí obrázek, ten z vnějšku nejvíc patrný. Podstatnější je, co vlastně Úsvit opravdu zasáhlo, co rozleptalo jeho relativně dobrou kondici, díky níž se mu podařilo přeskočit laťku pro vstup do sněmovny.
Řekněme to bez obalu. Jsou to tytéž problémy, které už delší dobu pomalu a nyní ve zrychlujícím se tempu štěpí liberální Evropu. Podstatná část poslaneckého klubu Úsvitu, frustrovaná marginálním postavením hnutí, začala vzhlížet k novému vzoru – francouzské Národní frontě. Partaji, pro niž její předsedkyně Marine Le Penová dokázala zajistit podporu třetiny francouzských voličů. Le Penové se do značné míry podařilo ze strany sejmout nálepku extrémně nesnášenlivého společenství, ačkoli nezměnila nesmlouvavý postoj k imigraci, neopustila ani antiislamismus, ani antiglobalizaci.
To berou „pučisti“ v Úsvitu za své a v tom se pochopitelně zhlédli. Spolupráci s Le Penovou myslí smrtelně vážně. Proto se snaží o přerod Úsvitu v normální stranu, která bude přijímat řádné členy a bude mít i čitelný, v zásadě protievropský program.
Tomio Okamura nejspíš ještě plně nepochopil, o co zrádní poslanci hrají. Kdyby si ale přestal foukat na pošramocené ego a snahu renegátů vzal pod svá křídla, mohlo by to přinést oživení skomírajícího hnutí. A nejspíš i vyšší šanci na možné budoucí spojení straniček, které se na pravé části spektra tuzemské politiky tak či onak vymezují proti evropské integraci, společné evropské měně a tak dál. Momentálně usilování o podobnou fúzi vypadá jako předem beznadějná mise. Do konce volebního období ovšem zbývá habaděj času. Dokud Úsvit, byť třeba pod jinou hlavičkou, bude v parlamentu, bude nutné mu věnovat pozornost.
