Financial Times Deutschland
Sířit nebe, hnojit moře
Potopy, extrémní sucha a vlny veder začínají pomalu patřit k všedním úkazům. Klimatická konference v Durbanu proto přichází pozdě. Skupina mezinárodních expertů má však přesto po ruce řešení. Možnou záchranu vidí v „geoinženýrství“ či „klimatickém inženýrství“, tedy zásahu do světového klimatu prostřednictvím technologií. Navrhují například rozprášit v atmosféře částice síry, které by část slunečního záření odrazily zpět do vesmíru, čímž by se omezil skleníkový efekt. Experimenty s hnojením moří železnými šponami, které povzbudí růst řas, jež dokáží vázat škodlivý oxid uhličitý, už dokonce probíhají.
Německo-indický experiment pod názvem Lohafex v jihozápadním Atlantiku ztroskotal jen na tom, že rozbujelé řasy se staly vítanou pochoutkou pro drobné mořské korýše, takže jich nezbylo dost na to, aby prokázaly služby, jež se od nich žádaly. Po světě se stále více diskutuje o tom, co si geoinženýři mohou dovolit. Je to dobře, protože Kjótský protokol přestane příští rok platit a další řešení není v dohledu. Přitom klimatická změna bude čím dál dramatičtější. Hrozí plošné africké hladomory a přílivové vlny uprchlíků. Geoinženýrství by mohlo pomoci, jakkoli s sebou jeho řešení jistě nesou určitá rizika. Minimálně by nám mohlo dát více času.
The Independent
Za neúspěch zaplatíme všichni
Bylo by hezké, kdyby řešení dilemat globálních rozměrů vždy přitáhlo odpovídající světovou pozornost.
Ale jak se v Durbanu schází na dvě stovky lídrů ke klimatické konferenci, většina očí je od životně důležitých témat této diskuze odvrácena.
Amerika je zaneprázdněna blížícími se prezidentskými volbami, Evropa krizí eura. Obavy z ekonomického kolapsu jsou silnější než z kolapsu ledovců. I když napravit následky toho prvního bude mnohem snazší než v případě druhého. Sázky v Durbanu jsou výš než kdy jindy, státy se přou o způsoby, jimiž by se mělo zamezit nárůstu globální teploty, a hlavně o novou verzi Kjótského protokolu. Je třeba přijít s novou dohodou. Jinou možností samozřejmě je, že žádná dohoda nebude. Všichni pojedou domů a hodiny budou tikat dál. To by byla katastrofa. Jestli máme udržet nárůst teplot do dvou stupňů ve srovnání s preindustriální érou, emise skleníkových plynů musí dosáhnout vrcholu v roce 2020, což znamená dosáhnout planetární dohody nejpozdějí v roce 2015. Času není mnoho.
