Vendula Krumpholcová: Věříme v Boha, tedy jak kdo

ilustrační foto

ilustrační foto Zdroj: profimedia.cz

Šestnáctiletá Jessica Ahlquistová studuje střední školu v novoanglickém státě Rhode Island. Od vrstevníků se liší tím, že svůj vzdělávací ústav úspěšně žalovala u federálního soudu. Jessica totiž patří mezi 1,7 procenta Američanů, kteří se označují za ateisty, a proto jí vadila modlitba čtyřicet let visící ve školní aule.

Federální soud jí dal za pravdu, modlitba v budově veřejné školy odporuje náboženské neutralitě státu, a je proto neústavní. Odpůrci rozhodnutí naopak Jessice doporučovali, ať se radši zbaví veškerých úspor – „Věříme v Boha“ přece stojí na každé dolarové bankovce. Zatímco v Rhode Islandu musí modlitba ze stěny pryč, v Indianě teď státní Kongres projednává zákon, který by školám umožnil v hodinách dějepisu vyučovat podle teorie kreacionismu.

Tedy jako alternativu k evoluční teorii vykládat vznik života na zemi jako dílo „vyšší moci“, což je doktrína prosazovaná křesťanskou církví. Náboženství, tedy hlavně křesťanství, ovlivňuje americký společenský život i politiku v míře, která je nejen v komunismem poznamenané části Evropy těžko představitelná.

Patrné jsou oba extrémy – jak zaslepený dogmatismus, tak úzkostlivá snaha o co nejpečlivější politickou korektnost.
Ve zmíněném Rhode Islandu, který je podle vyznání obyvatel nejkatoličtějším státem USA, zažíval guvernér Lincoln Chafee v prosinci horké chvíle, když nazdobený stromek v sídle vlády označoval za „sváteční“, tedy nikoliv „vánoční“, kvůli čemuž si ho s gustem dobírala konzervativní média.

Ani akademici nejsou pozadu a vedou živé debaty o tom, jaký vztah k bibli měli Otcové zakladatelé. V některých případech, jako u plantážníka, generála a posléze prezidenta George Washingtona, se ukázalo, že vlastně velmi pragmatický. Pragmatismus se projevuje i v současnosti. Stále populárnější jsou takzvané „non-denominational churches“, tedy křesťanské církve bez specifického vyznání. Často působí v předměstských oblastech, v místech, kam se stěhují noví obyvatelé, kteří nechtějí jezdit přes celé město do toho „svého“ kostela. A to ve Spojených státech dělá pravidelně 40 procent obyvatel, což je zdaleka největší podíl ze západních zemí.