Ty se v koordinované akci rozhodly odříznout WikiLeaks od financí a Assange bije na poplach a mluví o ohrožení svobody informací. Mnoho zastání ale u světových komentátorů nenašel, od prestižního IT magazínu InfoWorld po levicový The Independent.
The Guardian
Blokáda musí skončit
V prosinci 2010 odepřeli tři největší hráči na trhu bezhotovostních plateb (Visa, MasterCard a PayPal) své služby serveru WikiLeaks. Deset měsíců nato Julian Assange oznámil, že server přeruší svou činnost a že za těchto podmínek nemá peníze na fungování v roce 2012. Bankéřská blokáda – podporovaná americkými senátory včetně Joea Liebermana – dosáhla cíle WikiLeaks umlčet. Ale jak na tiskové konferenci poznamenal novinář Reuters Mark Hosenball, není vlastně jasné, jaké operace budou WikiLeaks rušit. Od dubna nezveřejnily jediný dokument. Podle Assange má server k dispozici sto tisíc dokumentů čekajících na zveřejnění. Ale server byl v minulosti kritizován za tvrzení, že má k dispozici pět milionů dokumentů. Ve skutečnosti možná stránky nemají co nabídnout. Slibovaná „bomba“ v podobě dokumentů spojených s Bank of America se nekonala. Zdroje blízké WikiLeaks tvrdí, že k materiálům získali přístup novináři, kteří na nich nic výbušného neshledali. Je tedy otázkou, na co WikiLeaks potřebují zdroje. Ať zní odpověď jakkoli, pravdou zůstane, že bankovní blokáda je nejtemnějším opatřením uplynulých let a nejhorší ukázkou mimosoudního omezení svobody slova v dějinách západní demokracie. Navíc s podporou řady amerických zákonodárců.
Info World
Ukažte nám peníze
Je čas zaútočit na banky. WikiLeaks nemají peníze. Zase. A dokud nevysázíte své nikláky, čtvrťáky a půldolary, neukážou vám žádná další tajemství. Na hlavní stránce serveru stojí oznámení, že z důvodu blokády ze strany velkých poskytovatelů bezhotovostních plateb server pozastavuje své akce a žádá o příspěvky jinými cestami. Weboví komentátoři se správně ptají: když jsou WikiLeaks tak zapálenými advokáty informační svobody a odpůrci zlých korporací, proč se na prvním místě spoléhaly na americké finančnické společnosti? Nezdá se, že by serveru chyběli bohatí patroni. Julian Assange je momentálně držen v domácím vězení kvůli obvinění ze sexuálního násilí. Daily Telegraph zveřejnil video s „otřesnými“ podmínkami, v nichž Assange musí žít. Ty tvoří především povinnost nosit sledovací náramek, hlásit se každý den na místní policii a pracovat ve velmi pěkném domě, který „tragicky trpí pomalým internetovým připojením“. Je to vážně martyrium, po desáté večerní má Assange zákaz vycházení, takže už žádné noční klubové party albínů. V dnešním světě má nezkorumpovatelná služba poskytující informace jistě velkou cenu. Idea WikiLeaks stojí za podporu. Ovšem takové WikiLeaks, které se staly pouhým kultem jedné osobnosti, svět nepotřebuje.
Die Welt
Král Julian je nahý
Goliáš vyhrál, David potřebuje pomoc! A pospěšte si, je ohrožena informační svoboda! Kdepak, takhle jednoduché to není. Tady nešlape obr po trpaslíkovi. Jsou to rovnocenní soupeři a vítěz zdaleka není znám. Zvlášť když americká administrativa přivedla WikiLeaks finanční blokádou do existenční nouze, ale sama se tím zároveň postavila do velmi špatného světla. Její akce je morálně pochybná. Kdo však soudí jen prizmatem morálky, dopouští se zkratky. Systémové konflikty, a k takovým „průsaky“ vládních informací patří, představují souboj o moc a vliv. A WikiLeaks vyhlásily „soutěž“ o světovou moc. Assange našel cestu, jak vážně poškodit systém světové diplomacie. Zveřejněným depeším amerických vyslanectví na WikiLeaks chyběly korektorské zásahy, které se u jiných zveřejněných dokumentů objevily. Úder WikiLeaks byl příliš silný, zřejmě fatální. Publikování „Embassy Files“ nebylo systémovou korekturou, ale útokem na systém sám. Kdo útočí bez rozdílu na pilíře důvěry v politiku, útočí na politiku jako takovou. Protože ji chce dělat po svém, vlastními zbraněmi. Assange a USA tak připomínají Buda Spencera a Terence Hilla stojící proti sobě v komediálním westernu. Jeden se ptá: „Jaká jsou pravidla?“ a druhý odpovídá: „Pravidlo je, že žádná pravidla nejsou.“
The Independent
Fundamentalismus
„Nyní,“ říká postava koupající se ve zlatém světle, „čelíme největší výzvě. Připojte se k nám v našem boji.“ Chlapík ve svetru zírá do kamery a sděluje, že „WikiLeaks tě potřebují“. Potřebují, protože mají finanční problémy. Je celkem jasné, proč se Bank of America, již Julian Assange označil za příští cíl WikiLeaks, snaží serveru uškodit, stejně tak lze pochopit, proč se k ní přidaly další finanční instituce. Co ale pochopit nelze, je fakt, že muž, jehož stránka chce „odhalovat parchanty“, je překvapen, když se někteří lidé, které považuje za parchanty, chovají jako parchanti. Assangovi se podařilo ukázat, že žádná organizace
včetně nejmocnější vlády světa si nemůže být jistá, že informace, které chce udržet v tajnosti, zůstanou v tajnosti. To řadě lidí zkomplikuje řadu špatných věcí, které by chtěli udělat. Neméně to ale může zkomplikovat situaci lidem, kteří chtějí dělat věci dobré. O ty se WikiLeaks nezajímají. „Informace,“ tvrdí Assange, „nás chtějí svobodné.“ „Rozkrytí,“ tvrdí, „není jen úkon; je to způsob života.“ Když říká takové věci, zní stejně jako fundamentalisté, kteří kolem sebe budují kult. Zní jako naštvané dítě. Skutečně nás „informace“ chtějí „svobodné“? Nevíme. Nemůžeme se jich zeptat. Ale svět určitě nechce a nepotřebuje dalšího slepého a hluchého fanatika.
