Windfall tax jako nová dojná kráva státního rozpočtu. Našli ji nahodile a kulhá na všechny nohy

Uzávěrka Jana Novotného

Uzávěrka Jana Novotného Zdroj: Jan Štěpánek, foto: Michaela Szkanderová

Ministr financí Zbyněk Stanjura to neměl v posledních měsících během rozhovorů s novináři jednoduché. Musel skoro pokaždé vysvětlovat, jak je možné, že pravicová ODS, která před volbami slibovala „klid daní“, chce daně najednou zvyšovat, a to dokonce velkým společnostem včetně bank. Téměř pravidelně si bral na pomoc svou neoliberální guru Margaret Thatcherovou, která v pozici britské ministerské předsedkyně na začátku osmdesátých let minulého století také uvalila mimořádné daně.

Britské banky, které v té době začaly vydělávat ohromné peníze díky zvýšení úrokových sazeb na 17 procent, zdanila 2,5procentní dodatečnou daní. Vybrala 400 milionů liber, podle think-tanku Institute for Government v dnešních penězích tři miliardy liber. Zdanila také petrolejářské společnosti, které těžily z vysokých cen ropy. Tehdejší hlavní argument pro zavedení takzvané windfall tax, tedy dani z neočekávaných zisků, byl fakt, že zisky bank byly přímým důsledkem rozhodnutí vlády, která tehdy místo centrální banky o výši úroků rozhodovala. Dále vláda přímo umožnila vysoké zisky petrolejářů udržováním jejich monopolu.

Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.

Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!