Poslední dobou se stále častěji setkávám s názorem, že finanční trhy jsou už příliš vysoko a je jen otázkou času, kdy přijde jejich propad. Této spekulaci nahrává i fakt, že několik posledních ekonomických cyklů trvalo šest až sedm let, což pro nás znamená, že trhy už rok přesluhují.
Pokud tedy přijmu premisu, že na trhu už skutečně panuje osmý rok konjunktura, říkám si, co by mohlo spustit další krizi. Británii se to nepovedlo. Dalším vážným kandidátem na průšvih byla Itálie, která ještě nemá vyhráno, ale trhy nakonec i toto přešly s jistou apatií. A přece tu je něco, co se ideálně kryje s načasováním hospodářského cyklu: předlužené Řecko.
Země, jejíž dluhopisy mají hodnotu sběrných surovin a dluh přesahuje 180 procent HDP země – tedy více jak bilion dolarů, je vcelku dobrým kandidátem na roznětku. Řecko drží naživu jen podpora mezinárodního měnového fondu a na další tranši čeká v červenci. Jenže nic není zadarmo. Řecko musí ukázat, že dokáže svůj rozpočet dostat do přebytku.
V zemi, kde lidé donedávna odcházeli do důchodu v 50 letech a státní úředník bere třikrát víc než zaměstnanec v soukromé sféře, to půjde jen stěží. Ale náklady jsou jen jednou polovinou nesedící rovnice. Řecko se pyšní tím, že je zde nejvyšší podíl OSVČ na pracující síle. A proč? Protože to umožňuje obcházet placení daní.
V Řecku je neplacení daní takový gentlemanský prohřešek, jako když muž neotevře dámě dveře. Šířka daňových podvodů je v Řecku stejně šokující jako její peněžní vyčíslení. Ve světle těchto faktů je Řecko jednoduše můj černý kůň na start krize, tedy pokud ho Itálie s Francií nepředběhnou.
Autor je analytik Patria Finance
